Dýchej, abys žil! (druhý díl)

0

Určitě si dejte nejdříve náš první díl

Když Vám dochází dech…

• nízké klidové objemy – klidová spirometrie odhalí, že dechové (nádechové i výdechové) objemy sportovce nedosahují normálních hodnot (zkušení vytrvalostní sportovci včetně cyklistů by měli pokrýt nejméně 110- 115 % populační normy). Nejčastěji jde o restrikci z důvodu fixovaného postavení tuhého hrudního koše.

• neschopnost adekvátní ventilace při zátěži – sledování objemů a frekvence dechů i tlaků oxidu uhličitého a kyslíku během zátěže může ukázat neschopnost správné ventilace, vyčerpání dechových svalů, nesprávnou mechaniku dechu, či jiné poruchy.

Zde nejde jen o dech, ale například častná chyba, dýchání s malými objemy a vysokou frekvencí, vede ke snížení CO2 v krvi a následnému paradoxnímu zastavení uvolnění O2 z červených krvinek, které si myslí, že je přebytek O2 díky nízkému CO2. Odborně se tomu říká posun disociační křivky hemoglobinu. Efekt je ten, že se zablokuje uvolnění kyslíku v pracujících svalech a dojde k předčasné únavě a vyčerpání.

„Hrudní koš se rozšiřuje do stran a dopředu a jen velmi mírně či téměř vůbec nahoru. Tento dechový vzor je ale třeba nezaměňovat s populárním „dýcháním do břicha“, což je zcela jiná metoda a pro cyklistu v tréninku a závodě nevhodná.“ Mudr. Jiří Dostal

Funkční respirační trénink

Na základě výsledků testů a vyšetření hrudníku Mgr. Benediktová ukazuje terapeutický postup, který se zpravidla neobejde bez úvodního uvolnění žeber, krku a ramen, nutnou prerekvizitou samotné dechové terapie – přeučování k ideálním dechovým vzorům, snaha o změnu dýchacích stereotypů. Nejčastějším (ale zdaleka ne jediným!) řešeným problémem bývá nedovydechnutí při těžké zátěži a snaha o popadání co největšího množství vzduchu, snadno odstranitelný pomocí cviků ke správnému zapojování břicha (viz Froome).

TRENAŽÉRY Dalším krokem rehabilitace je trénování s trenažéry, které si sportovci v dobré víře pořizují bez průvodního vyšetření a doporučení přijímají pouze z internetu nehledě na svoje limitující faktory. Podobně jako je to s jakýmkoliv jiným cvičením, bez dokonale zvládnuté mechaniky a techniky, bez uvolněně pohyblivého hrudního koše pacient zpravidla začne cvičit (rozuměj dýchat) chybně, což mu naopak obvykle ublíží.

Dojde k zafixování nesprávného dechového vzoru a neadekvátnímu posílení nesprávných dechových svalů či přímo jejich přetížení a snížení výkonnosti. MUDr. Dostal i Mgr. Benediktová se jednoznačně shodují v názoru, že trenažéry jsou výborný nástroj, ale je třeba je použít až jako druhý či někdy třetí krok a ne hned jako první volbu, jak se bohužel často děje. Ono je to nakonec logické. Bez správné techniky přece nelze správně a efektivně sportovat.

Při správném používání však dokáže trenažér pozitivně ovlivnit hodnotu jak výkonu, tak spotřebu kyslíku. V Dostal s Benediktovou provedli a publikovali i studii, kdy při využití vytrvalostního trenažéru došlo ke zvýšení VO2 max, nejsledovanějšího parametru vytrvalostních sportovců pouze na základě zlepšení ventilačních parametrů u osob, které měli dechovou limitaci. Mnohé umožňují i (mimo jiné) nastavení simulace závodu, lze se jimi tedy např. dechově připravovat na půlhodinovou časovku (hojně využívaná metoda triatlonistů a specialistů časovkářů).

Správný výdech vládne všem!

Ideální vzor nádechu i výdechu lze rozdělit na tři fáze. Správný nádech začíná v dolní břišní oblasti, až pak se zapojuje dolní hrudní část trupu s bránicí, až na závěr v maximálním nádechu zvedají ramena. Hrudní koš se rozšiřuje do stran a dopředu a jen velmi mírně či téměř vůbec nahoru. Tento dechový vzor je ale třeba nezaměňovat s populárním „dýcháním do břicha“, což je zcela jiná metoda a pro cyklistu v tréninku a závodě nevhodná.

Klidový výdech by měl být pasivní, přirozeně vedený nejprve návratem břicha, pak bránice a nakonec ramen do původní polohy. V zátěži však musí zabrat i výdechové svaly – zejména šikmý břišní sval, stáhnout žebra a umožnit dokonalý, kompletní výdech.

Christopher Froome ví, že plný výdech je nutnou součástí výkonu při vysokých výkonech, zejména v kopcích, kde je třeba efektivně eliminovat CO2. Lékaři jej naučili dechové manipulaci, kdy při vysoké zátěži periodicky uměle zapojí výdechové svaly a vydechne zbývající vzduch z plic usilovných výdechem (jeho typické občasné nahrbení a sklopení hlavy). Odborně se tomu říká forsírovaná exspirace.

V českých zemích udělal dechovému systému medvědí službu již Josef Tyrš se svým sportovním postojem a hrudníkem trvale v nádechovém postavení. U lidí, kteří mají takto fixovaný hrudník, k dokonalému výdechu dojít ani nemůže.

Froome a jeho tým to ví a naučili se s tím pracovat. „Netvrdím, že to může pomoci u každého, ale rozhodně je to zajímavá metoda vypořádání se se zbytkovým vzduchem v plicích,“ říká MUDr. Dostal, který vidí dokonce i ve Froomově tradiční (a pro cyklistické puritány nehezké) pozici rukou oporu dýchacímu mechanizmu.

Typy dechových trenažerů

• odporový – výdechový či nádechový se používá na oslabené dechové svaly. Jde o přístroje jako Powerbreathe. Jsou levnější a stojí od několika set korun do několika tisíc. Nejsou však všemocné a jejich základní limitace je jejich princip – posilují nádechové dechové svaly, ale neřeší vytrvalost a objem

• vytrvalostní – jsou pro cyklistiku či běh mnohem důležitější, neboť budují vytrvalost a schopnost dýchat ve vysokých frekvencích a objemech. Zástupcem je trenažér Spirotiger. Jeho limitací je cena několik tisíc korun a hlavně nutnost spolupráce se školeným fyzioterapeutem či trenérem. Jde o high-tech přístroj s počítačem řízeným tréninkem, který se rozhodně nedá naučit sledováním Youtube.

Mějte na paměti, že neexistuje univerzální a pro každého vhodný trenažér. Ani pověstný Spirotiger, jak je již uvedeno výše, nelze doporučit paušálně. Elitnímu českému krosaři a bikerovi Tomáši Paprstkovi se ale za pomoci Spirotigeru podařilo za tři měsíce zvýšit hodnotu svého VO2 max (objem využitého kyslíku za jednotku času) o 10 % a hodnotu FVC (maximální usilovný objem výdechu) o jeden litr z 4,8 litrů na 5,9 litrů a odstranit jeho limitaci výkonu.
Určení (ne)vhodnosti trenažeru rozhoduje vyšetření limitace zátěže, ale i v případě, že sportovec dechovou limitaci nemá, tak se může dýcháním výkonnostně zlepšit, neboť se cvičení posilováním břišní stěny a bránice dostává do souvislostí s populárním core trainingem, stabilizačním cvičením (a je to v zásadě jeho součást).

Důkazem, že i jednoduchý odporový trenažér je přínosem i pro špičkového cyklistu, budiž případ lídra týmu Sky pro Giro d’Italia a bývalého triatlonisty Ritchieho Porteho, který se údajně díky až čtyřiceti naplavaným kilometrům týdně (plavání simuluje výdechový i nádechový trenažér – výdech proti odporu vody, při nádechu hrudník tlačí proti vodě) během zimní sezony vrátil k rozvoji své stagnující kondice.

zdroje: časopis 53X11 a JÓGA anatomie

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here