Vítěz Pražské stovky Tomáš Bystřický kombinuje ultratraily se sprintem a střelbou

0

Rozhovor s Tomášem Bystřickým o závodění v horách i na stadionech

Tomáš Bystřický je sportovní multitalent a jenom běhání mu rozhodně nestačí. V 9ti letech začal s letním biatlonem, ve 20ti se zařadil do reprezentačního družstva a  ve 24 letech zažil nejúspěšnější sezónu vůbec. Od roku 2010 přibývalo více závodů v běhu a to i na dlouhé vzdálenosti. Mezi tím vším ale jde i občas jiné závody MTB, OB…

 

Máš s “tvým sportováním” čas ještě na něco jiného Tomáši?

Jsem stále ještě student a i když Elektrotechnická fakulta vyžaduje určité úsilí, zbývá mi času určitě víc než v zaměstnání. Ten všechen dělím mezi svoje sportování a právě od doby, co jsem na VŠ, i mezi biatlonový oddíl, kde trénuji žactvo a starám se o technický provoz klubu.  Od léta jsem začal brigádničit v Plzeňském Salomon storu a rozjeli jsme společné běhání pro veřejnost. Směn tam mám jen velmi málo, ale začíná už to být velmi náročné všechno skloubit dohromady. Obecně vnímaný vysokoškolský život se mne netýká. Jak z toho plyne, na osobní život nebo „volno“ nezbylo v posledních pár letech skoro nic a to chci co nejdříve změnit.

 

Do širšího povědomí běžců ses ale dostal tenhle rok vítězstvím na Pražské stovce…

Jestli už se o tom tak dá mluvit, tak asi ano, P100 tomu určitě pomohla. Doufám ale, že pár lidí oslovilo i naše počínání na Gore-Tex Transalpine Runu. To byl závod, ke kterému směřoval letošní trénink a celkově příprava. Rozdělil bych uplynulou sezónu na tři části. Hlavnímu zářijovému závodu předcházel seriál Rock Point Horská Výzva a další týmové i individuální závody v kopcích, které skončily o prázdninách.  První týden v září pak úspěšně proběhl  TAR, který předčil naše očekávání jak výsledkem, tak zážitkem a poté podzimní část. Jejím vrcholem byla právě Pražská stovka, na kterou jsem se chystal už nějaký rok, ale až teď posbíral odvahu.

 

130km s převýšením 4500+ průměrem 8.6 km/h. Nám to prostě hlava nebere!

 Zní to jako klišé, ale opravdu až pár dní po doběhu jsem si ten závod začal přehrávat a uvědomovat. Před tím jsem neběžel více než 80km najednou, a tak jsem byl opravdu dost nervózní v pátek odpoledne. Naštěstí jsem na to nebyl sám a to mi pomohlo. Přestože poslední měsíc tréninku proběhl docela jinak, než jsem měl naplánováno, uklidňoval jsem se tím, že mám letos naběháno a nastoupáno nejvíc z minulých let. Samotný závod pak dost poznamenalo mokro a bahno, nebýt toho věřím, že čas by byl rychlejší. Některé úseky nám trvaly zbytečně dlouho a nejvíc to v mém případě odnesly právě rozmáčená chodidla.

V průběhu závodu mě hodně překvapilo, že jsem byl schopný několikrát dohnat Honzu, i když se snažil trhat. Zazávodili jsme si slušně ještě v posledních kilometrech, ale jít na krev do dveří školy po cca 10 společných hodinách přesýpání pořadí se nám nechtělo. Tajemství už také není to, že jsem měl support na občerstvovačkách, což možná někomu není po chuti. Nicméně pravidla to umožňují na hodně závodech, nohy mi tam nevymění a doplnění zásob bylo nabídnuto i ostatním v naší skupince.

 

Tušíš, kolik jsi letos nasportoval hodin? (včetně převýšení a průměrné rychlosti)

Vím to asi přesně :-), teď 435 takže do konce roku asi 450. V tom je 4000km běhu a další aktivity jako kolo, koloběžka, plavání, kolce atd. Stoupání a tempa bych si s dovolením nechal pro sebe. Nejsou to závratná čísla, rozhodující podíl má samozřejmě trénink a závody v horách, ale netrénuji pod dohledem nebo podle strukturovaného plánu. Všechnu získanou teorii pak zkouším na sobě, hledám, co mi vyhovuje, a snažím se najít vlastní know-how. Průměrný tep jsem měl letos 148.

 

Běh, kolo, nebo letní biathlon, co tě baví nejvíc?

V současnosti běh v horách. Obecně biatlon vyžaduje velkou dávku soustředění, v kombinaci s maximální zátěží je nesmírně zajímavý a dynamický. Člověk si zažije opravdu emotivní okamžiky. Mně bližší letní varianta je to, co mě ke sportování přivedlo (a máma samozřejmě), teď se v něm ale nemám moc kam posunout a dlouhé běhy jsou přednější. Kolo šlo v podstatě stranou.

Letní biathlon moc lidí u nás nezná, můžeš nám říct v čem se liší (je stejný) jako ten zimní?

Stejný je v disciplínách, pravidlech a většinou se závody konají ve stejných areálech v zimě i létě. Rozdíl je v tom, že puška je připravená ve stojanu na střelnici a běháme kratší vzdálenosti, to je krosová (běžecká) varianta. V létě se ale také závodí na kolečkových lyžích s puškou na zádech. Těchto závodů je ale jen velmi málo, přestože tak biatlonisti tráví celé léto. Já tedy při závodech běhám po svých a také musím na trestná kola, nebo dostanu přirážku za nestrefené terče.

 

Asi ti to docela jde, když jsi obsadil v Mnichově na ISSF Target  Sprintu 1. místo…

TS je nejkratší a nejrychlejší disciplínou letního biatlonu, běhá se jenom 3x 400m. Vzniknul v Německu a je to disciplína střeleckého sportu tak jako celý německý letní biatlon, tam spadá po střeleckou federaci, i když je to stejná disciplína jako u nás. V době, kdy jsem šel výsledkově nahoru, začalo mezinárodních závodů v LB ubývat. Konkurence je ale pořád vysoká, zejména ve východních zemích. Naštěstí jsem byl na první vítězný ročník TS pozván a po druhém už jsem bez zaváhání v nominaci skočil, abych mohl obhájit. Je to jediná možnost jak se v letním biatlonu ukázat na velké zahraniční akci. Dost mě mrzí loňské mistrovství Evropy, kam jsem jel pro medaili na klasických vzdálenostech, ale bohužel. Doma jsem letos vyhrál co šlo, a tak se rozhlížím co dál.

 

Jak na to trénuješ?

Jednoduše řečeno: běhám a střílím. Intervalové tréninky, střelba v klidu i ve vysoké zátěži.

 

Vraťme se ale nazpátek k běhání. Gore-Tex Transalpine Run – 268KM s 14000+. To snad raději ani nebudeme komentovat! (smích)

 

Krásnej závod. Loni přesně touhle dobou jsme se na něj přihlašovali jako zobáci na obrovskou akci. Marek vybral závod, já se nechal ukecat, sehnali jsme doprovod a už jsme v tom byli za velký peníze, tak nezbývalo než začít trénovat. Do té doby jsme v Alpách jen párkrát trénovali. Sezóna proběhla jen s malými komplikacemi velice dobře, a tak už jsme si koncem srpna byli jistí, že TAR zvládneme a výsledek jsme odhadovali střízlivě kolem první třetiny. Začínali jsme v Německu a první etapy byly docela běhatelné, ale bylo docela špatné počasí 4dny v kuse, a tak hodně lidí v bahně padalo a několik také onemocnělo.

Nám se vážné problémy naštěstí vyhnuly, začali jsme používat lehké skládací hole LEKI, a tím dost odlehčili kloubům jak nahoru tak dolů. Změnil jsem tam názor na používání holí v delších závodech. Od půlky týdne, kdy se konečně oteplilo, jsme si závod opravdu užívali, zejména po přeběhnutí do italských dolomit. Nádherná krajina, drsnější etapy, za botama se prášilo a my jsme pořadím stoupali nahoru. Posledních 33km vedlo okolo známých Tre Cime di Lavaredo, šlo se na krev a doběhli jsme v první desítce, to byla naprostá euforie a tekly slzy i šampus. V celkovém pořadí jsme se umístili na 27. místě ze 190 týmů, 86 jich nedokončilo. Těch 11 dní (z toho 8 závod) na cestě byl obrovský zážitek, jasně někdy nám nebylo do skoku, hlavně v předposlední etapě, kdy jsme sbíhali asi 12 kilometr převýšení, už to fakt docela bolelo. Někdy jsme se neshodli, ale to všechno smažou ty nové hezčí zážitky. Potkáte tam lidi z celého světa, všichni závodníci, pořadatelé dělají to, co je baví, a jsou pro to nadšení. Všechno šlape, místní vás vítají. Byla to docela drahá sranda, ale těch zkušeností a zážitků je daleko víc.

Vyhrál jsi dokonce ve dvojicích Rock Point horskou výzvu.

HV mě také dlouho zajímaly a letos se nám výborně hodily jako přípravné závody na TAR. Na Šumavě to ještě nebylo ono, ale další dvě už šli podle plánu. V srpnu finišovala příprava, a tak jsme po vítězství v Krkonoších ihned druhý den odjeli do Livigna na soustředění a další sobotu běželi horský maraton Irontrail. HV se mi líbí jako typ závodu, je to příjemná vzdálenost, v Českých horách a po tmě je to prostě zajímavé. Víc by mi ale sedělo běžet jako jednotlivec.

 

Umíš desítku pod 35 min a přitom jsi schopný běžet 15h v kuse v těžkém trailu rychlostí skoro 9km/h.  Regenerace, tvrdý trénink, štěstí, nebo kombinace všeho?

Řekl bych, že to zatím jde tak nějak samo. Trénuju dost, to asi jo, ale vím co a kde ještě změnit, abych začal opravdu „dřít“ a snad se ještě zlepšil. Regenerace? Minimálně jednou týdně plavu, zajdu do páry atd. Ještě nikdy jsem ale nebyl na masáži, stejně jako jsem ještě netrénoval ani nezávodil na dráze.

Jaký je tvůj oblíbený trénink Tomáši a který bys doporučil určitě všem?

Vysloveně oblíbený těžko říct, asi silové. Jako zmiňované intervalové tréninky mi výborně slouží letní biatlon. Závody krajského poháru pak vyloženě jen jako tréninková jednotka. Když mám ale naladit na nějaký hladký závod, používám asi všem dobře známý fartlek. Je hodně variabilní a lze ho tak přizpůsobit tréninkovým podmínkám, profilu závodu nebo taky náladě. Líbí se mi, jak při takovém tréninku rychle naskakují kilometry.

 

Tvůj vzor Killian Jornet si “zahrává” se smrtí. Obdivuješ ho, nebo už je to podle tebe na hraně?

Ano, obdivuju ho, ale stejně tak už je to opravdu hrana. Je to myslím už teď legenda a zatím maže jeden vysokohorský rekord za druhým. Respektovat už ho musí i lezci jako Ueli Steck a o běžcích nemluvě. Může to samozřejmě ale jedním špatným krokem skončit. On je tam někde nahoře, ale reálnější je pro mě sledovat mojí konkurenci, případně výsledky na závodech kam se chci podívat.

 

Co je tvůj běžecký sen a co děláš proto, aby sis ho splnil?

 Když jsem se začal pořádně zajímat a prokouknul do běhání a uviděl UTMB, byl jsem zasněný. Pak jsem se vrátil na zem a začal prostě běhat, prokousal jsem se přes všechny možné závody, disciplíny, tréninky, zranění, knížky atp až k letošní sezóně. Začal jsem cestovat, vyzkoušel závody v horách, získal představu o výkonech a konkurenci. Dílčí krok k CCC byla P100, to mám hotovo a teď váhám, jestli se do toho losování mám přihlásit.

Kalendář na příští rok už mám téměř hotový a nejspíš dám přednost Sky závodům než obětovat dva měsíce nejistému výsledku. Samozřejmě bych se tam vůbec nemusel dostat přes los, ale rozhodnutý ještě určitě nejsem. Čili cca před třemi roky jsem měl cíl, být ve stavu, kdy bych si věřil, že závod slušně zvládnu. Teď tu asi jsem, ale začal jsem zase koukat po něčem jiném. Rád bych si ale vyzkoušel třeba závod v mix dvojici, nebo si zaběhal s Tonym Krupičkou.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno
Captcha verification failed!
CAPTCHA user score failed. Please contact us!