MUDr. Jiří Dostal o dopingu: „Nejsem schopen porazit sám sebe, tak prostě podvádím“

1

MUDr. Jiří Dostal je vedoucím lékařem sportovní fyziologie Institutu sportovního lékařství. Věnuje se zejména vrcholovému sportu a speciálním metodám v oblasti extrémních výkonů a nevýkonnosti. Vystudoval 2. lékařskou fakultu UK a management na MCE v Bruselu. Má atestaci z interního lékařství, pracoval jak na klinických pracovištích Nemocnice Na Homolce a IKEM, tak jako manažer několika zdravotnických zařízení. V roce 2011 s kolegy založil Institut sportovního lékařství, které je jedním ze specializovaných center pro sportovní medicínu. Je členem Americké společnosti pro sportovní medicínu, České společnosti tělovýchovného lékařství a má na kontě několik odborných publikací jak v zahraniční, tak v České republice. Vyučuje a přednáší sportovní fyziologii na VŠ lékařských a sportovních zaměření.

Schválně jsme tento článek rozdělili na dva, protože se domníváme, že by bylo textu moc. V příštím pokračování se budeme Jirky ptát na hobby sportovce a na budoucnost…

Jirko, čím tě, oslovilo studium sportovní medicíny?

Medicínu jsem chtěl studovat již na gymnáziu. Ke sportovní medicíně jsem se dostal postupně přes kardiologii, kde jsem po škole začínal. A proč sportovní medicína? Protože jsem kdysi závodně běhal na tehdejší Rudé Hvězdě (nyní Olymp Praha) a ke sportu jsem měl tedy vždy blízko, nejen jako závodník, ale po celý život. Navíc ve sportovní fyziologii jsme na prahu revoluce, kterou umožňují nově objevy a technologické možnosti, které ještě před nedávnem nebyly myslitelné. Být u toho je odborně velmi lákavé.

Čím se zabývá Institut sportovního lékařství?

Institut sportovního lékařství (ISL) je komplexní centrum zdravotní péče a sportovní fyziologie pro sportovce. Něco jako centra v zahraničí nebo kdysi zdravotnická centra u středisek vrcholového sportu. Na rozdíl od nich však je naše zacílení od malých dětí po sportující seniory či sportující nemocné. Naší super specializací, jak tomu v medicíně říkáme, je aplikovaná sportovní fyziologie. Zde se osobně angažuji asi nejvíc. Jde o propojení klinické medicíny (protože velmi často zjistíme nějaké onemocnění), a fyziologie zátěže. Cílem je pomoci sportovci a trenérovi nalézt nejslabší článek řetězce vedoucího k výkonu. Nejde nám ale jen o maximální výkon. Především jsem lékař a velmi ctíme dvě zásady – primum non nocere a nulová tolerance k dopingu. Ale to už bude součástí našeho povídání…

Pojďme ale k dnešnímu hlavnímu tématu… K čemu vlastně doping je? Je to především o regeneraci, větší síle nebo výbušnosti?

Doping je komplex podpory (donedávna jen léků apod, nyní i mechanický jako třeba u cyklistů), který vede k neoprávněné výhodě oproti ostatním závodníkům. Toť definice. Dopingu je celá řada a záleží na tom, jaký je cílový efekt. Může to být opravdu síla, jindy vytrvalost, jindy regenerace apod. WADA označuje za doping použití látek nebo metod uvedených v seznamu zakázaných prostředků. Neboli cokoliv mimo tento seznam je dovoleno. Z hlediska práva to je pochopitelné. Nicméně je nutné znát širší souvislosti s tím spojené, ke kterým se jistě dostaneme později.

Hranice dopingu

Je EPO doping?

Ano, je. Jde o jednu z metod ze skupiny, který se nazývá “Manipulace s krví a krevními komponenty. Cílem podání erytropoetinu je zvýšení počtu červených krvinek a tím I zvýšení transportní kapacity krve pro kyslík. Je třeba také říci, že se EPO trochu démonizuje. Za prvé podání EPO vůbec nemusí ani u vytrvalce zvýšit výkon. EPO funguje pouze za předpokladu, že limitujícím faktorem výkonu je dodávka O2. Pokud je to využití či špatná ekonomika pohybu, tak sportovci nepomohou ani sebevětší dávky EPO nebo transfuze. Prostě kyslík se sice dodá, ale nespotřebuje, nebo spotřebuje s nízkou efektivitou.

Jsou léky proti bolesti doping?

Jak které. Pokud se vezmou z volně prodejných zcela “čisté” léky jako je ibuprofen, k. paracetamolová, aspirin apod., tak jsou povolené. Bohužel jsou oblíbené různé kombinace se stimulancii, kde to už doping je. Neboli, nejbezpečnější je vždy brát láky, kde je jen jedna aktivní substance a nic víc. Vrcholoví sportovci a jejich lékaři vědí, kam se případě mají obrátit na konzultace ohledně konkrétních preparátů.

Je dopingem vitamin C, gel při závodě, iontový nápoj nebo sršní nektar z aminokyselin?

Není. To, co je doping, je přesně definováno na webových stránkách světové, případně české antidopingové agentury. Je možné že v gelu může být kontaminace zakázanými látkami, jak bude uvedeno v další odpovědi, a proto je nutné kupovat jen od renomovaných výrobců a žádat si certifikace čistoty. K vitamínu C snad jen informace, že na rozdíl obecného vnímání je jeho vliv na trénink negativní. Je několik studí z posledních let, které jednoznačně prokázaly zpomalení regenerace po vitamínu C díky extrémní redukci volných radikálů. Ty jsou zakořeněny jako ty „zlé“, ale není to pravda. Volné radikály po tréninku stimulují reparaci bílkovin a novotvoření svalů. Pokud si vezmu vitamín C, tak tuto reakci utlumím.

Proč se běžně potravinové doplňky nepovažují za doping? V principu tam není velký rozdíl, je to hlavně o míře…

Já odpovím maličkou oklikou. Za prvé podle jedné studie z roku 2015 je 10-15% suplementů kontaminovaných zakázanými látkami. To je dosti alarmující číslo. Je opravdu třeba pečlivě dbát na to, kdo je výrobce. Velmi se mi líbí komentář jednoho z mých kolegů, velkého jména světové sportovní nutrice. Ten říká: ” Doplňky stravy neobsahují, to co v nich čekáte. Doplňky stravy obsahují to, co v nich nečekáte. Pokud nakonec obsahují to, co čekáte, tak je velmi otazné, zda to co čekáte opravdu funguje”. Je to dosti skeptický pohled, ale dá se říci, že ho ve velké míře sdílím.

Ale pokračujme… Je stan, který simuluje velkou nadmořskou výšku doping?

Ne není – podle Seznamu zakázaných substancí WADA není vystavení hypoxii považováno za doping. Na druhou stranu je třeba říci několik věcí. Za prvé platí to, co jsem předeslal v první otázce. Stan teoreticky může fungovat jen za předpokladu, že limitací výkonu je využití O2. Za druhé použití stanu ještě vůbec neznamená, že se zvýší počet červených krvinek. Hypoxická stimulace je velmi složitá záležitost a ani obvyklé krevní testy neumí dát odpověď na to, jestli stan měl význam nebo ne. To umí pouze metoda thbMass, která je velmi složitá a v ČR jí děláme pouze na našem pracovišti jako součást speciálních testů.

A co vysokohorské soustředění pro člověka, jehož předci žijí po generace v nížině?

Doping samozřejmě ne, ale vy se asi ptáte na efekt. Zde je třeba definovat cíl pobytu. Může to být stimulace růstu červených krvinek (viz EPO nebo stan), nebo ale i funkční stimulace mitochondriálních enzymů. Různý cíl, různé tréninky, různý efekt, různé limitace apod. Opět tu máme komplexní reakci a zejména u vrcholového sportu je nezbytně nutné monitorovat každého sportovce individuálně. Jinak jde o čirý amatérismus. U hobby sportovců bych to neřešil – ať si užijí hory a trénink v nich. Nejde přeci jen o erytrocyty, ale o to, abychom se sportem bavili. A ten, kdo vyjel Passo Stelvio či jiné ví o čem mluvím.

Je fér závodit v běhu na 100 m s Jamajčany? Mají pro výbušnost lepší genetiku stejně jako Keňani pro vytrvalost. Na různých místech světa se člověk vyvinul podle místních potřeb a všichni jsme jiní.

Je. Krom předpokladů, které jsou dané přirozeným vývojem druhu v dané oblasti, je tam druhá složka a ta je sociální. Oni na tom mají postavený celý systém od vyhledávání talentů, přes žáky až po vrcholový sport. My ten systém ani nemáme a nikdy se jim nevyrovnáme. Ale to neznamená, že bychom s nimi nemohli závodit a čestně prohrát. Hřát nás může představa, jak vtipně by asi na ledě vypadal útok ve složení Farah, Bolt, Kipchoge. Myslím, že zde je otázka stejná, ale přesně opačně. Něco jako kokosy na sněhu.

Proč má smysl postihovat doping?

Protože vnáší do sportu nerovnost a je někdy zdraví ohrožující. Protože někteří lidé nemají žádné zábrany v tom, co dělají. Bohužel protože někteří rodiče a státy nemají vůbec žádné limity podat doping dětem. Protože by raketově narostli mrtví a postižení.

Je v něčem doping prospěšný?

Napadá mě jedna věc. Některé diagnostické metody, například thbMass byly vyvinuty jako kontrola krevního dopingu. Nyní se začínají uplatňovat v klinické hematologii, protože u některých onemocnění jde o nejlepší dostupnou diagnostikou metodu. Zatím stále experimentální, ale s velkou budoucností.

Současnost

Ponechme ale nyní stranou nejasné hranice definice dopingu… V posledních letech je o nedovolené suplementaci slyšet stále více. Řada špičkových atletů byla diskvalifikována a to i zpětně – to se dříve nestávalo. Změnilo se něco, více se kontroluje, nebo je to pozornost médií?

Je zde několik věcí, které se možná náhodně, možná cíleně sešly.

  • Za prvé je to politikum. Ať chceme nebo ne, doping se stal nástrojem boje mezi mocnostmi. Viz postih Ruských atletů (ať si o něm můžeme myslet co chceme) a protiakce ruských hackerů, kteří zveřejnili tajné dokumenty o biologických pasech mnoha západních atletů, které jsou opravdu velmi otazné.
  • Medicína výrazně pokročila a je možno zpětně odhalit substance, které byly před 5 lety neodhalitelné. Na druhou stranu jde o jakousi mediálně levnou metodu, jak chytit někoho, protože vzorky jsou k dispozici a vše je jasné. Mě osobně si se spíše zamlouval fokus na budoucnost a současnost, ale Wada si to zvolila jako marketingový nástroj ukázky její síly. Tím prosím neříkám, že by se to nemělo dělat, jen by okolo toho neměl být takový mediální cirkus.
  • Investigativní novináři mají dostatek osob ochotných vypovídat. Navíc některé národní laboratoře byly opravdu do nebe volající ostudou, a tedy i snadným cílem těchto novinářů. Osobně tomuto trendu asi fandím nejvíce, protože je nestranný a nejde jen do minulosti a věnuje se i současným problémům, kterých se více než dost.

Dokonce máme velké aféry s běžci z Keni a na ruské atlety je uplatňovaná presumpce viny. Opravdu tyto dva národy dělají něco horšího než ostatní? Měří se všem stejným metrem?

Zdá se, že rozdíl, mezi těmito státy a ostatními byl, že to byla součást státního systému přístupu ke sportu. Obě laboratoře (stejně jako například Brazilská) byly jeden velký podvod a zakrývay a někdy i řídily kontroly sportovců tak, aby byli čistí při nezávislých testech. Vlastně nedělali nic jiného než NDR v 80. letech. Nemyslím, že západní státy s mírou kontroly a certifikace by byly tohoto schopné. Na druhou stranu je třeba říci, že zejména Rusové byli tvrdě potrestáni skupinovým trestem a to už je politikum. Vůbec si nedělám iluze, že západ je čistý. Jen si nemyslím (a nemám žádní indicie, což jsem třeba z Ruska měl), že je to součástí státní strategie přístupu k vrcholovému sportu.

Co diskuze o plošném vymazání atletických rekordů, má něco takového vůbec smysl? Opět bychom narazili na nejasnou hranici a aplikovali ji navíc i zpětně v čase.

Za mě jednoznačně nesmysl. Politikum. Krásná ukázka je 800m ženy. Vymažeme J. Kratochvílovou a uznáme výkony reálně nemocných osob? Ano mám na mysli C. Semenya a další, u kterých je přítomna diagnóza pod číslem E25 Mezinárodní klasifikace nemocí. Na druhou stranu ty dámy za to nemohou, jsou nemocné. Ale je pravda, že jejich nemoc vede zcela jednoznačně ke zvýhodnění oproti ostatním. Na druhou stranu to není jen o tom, ale i o tréninku apod…

Pokud se podíváme například na současný vrcholový sport, všichni chtějí lepší a lepší výkony – sponzoři, fanoušci i sportovci samotní. Ale těla máme pořád stejná. Přesto posouváme před pár lety nemyslitelné hranice. Jaký je v tom podíl zakázaných látek?

Těžko říci, tvrdá data samozřejmě chybí. Můj kvalifikovaný odhad je, že je podíl menší. Vrcholový sport je čistší než dříve. Stačí se podívat na vývoje světových rekordů před lety a nyní. Na časy a výkony, které sportovci dosahují nyní a ještě před 10 lety. Je totiž pravda, že vznikly významné síly, které působí tvrdě proti dopingu:

  • WADA a nové metody umožňují přesnější diagnostiku, represe je dosti tvrdá
  • sponzoři nechtějí být spojováni s dopingem, ztratili by kredit a dávají do smluv tvrdé klauzule
  • sofistikovaný doping je hodně drahý a nemůže si jen tak někdo dovolit
  • nálada ve společnosti a ostrakizace dopujícího sportovce ze strany médií

Na druhou stranu neuvěřitelně bují doping na amatérské úrovni, kde se nekontroluje. To je alarmující.

Stále platí, že je doping o jeden krok napřed před kontrolory?

Ano. Jde o to, že existují látky, které mají jednoznačně pozitivní efekt na výkon a nejsou v seznamu zakázaných látek. Těch důvodů je mnoho a vůbec bych nevinil WADA či kohokoliv jiného z neaktivity. Určitě mají mnoho míst ke zlepšení, ale to máme všichni. Třeba se podívejte na biologické pasy, které se zavedli před pár lety, protože není možné podchytit všechny substance pro manipulaci s krví. Jsou velmi složité a postavené čistě na statistice. Roman Kreuziger by mohlo vyprávět… Kriminalita byla, je a bude vždy o krok před policií. Jen je třeba aby nebyla příliš daleko.

Kauzy

Podívejme se na některé známé kauzy… Nejznámější je asi ta Armstrongova z Tour de France. Proč se přiznal a k čemu se vlastně přiznal?

K tomu, že systematicky bral různé druhy podpůrných látek. Začal už před známou kauzou rakoviny. Měl jak koktejly, kde byl mix různých stimulantů růstu svalové struktury (kortikoidy, anabolické steroidy, růstový hormon a další), tak později EPO a jiné formy krevního dopingu. Každému bych doporučil se podíval na dokument The Armstrong Lie z roku 2013. Tam je velmi dobře vše ukázané a vysvětlené.

Z 29ti nejrychlejších časů na 100 m jich je asi dvacet vymazaných. Jediný atlet, který nemá vymazané rekordy zůstavá Usain Bolt. Je to tak černobílé?

Ta tabulka je hlavně hodně provokativní. Naznačuje něco, co nikdy nikdo neprokázal. Na druhou stranu Lance Armstrong byl také mnoho let čistý. Já ani v nejmenším neříkám, že je nejrychlejší muž planety, protože dopoval. To ví jen on sám a možná někdo okolo něho. To, s čím mám já problém je fakt, že byl stejně jako jiní v péči jednoho mého „kolegy“, který užívá jednu původně zakázanou a poté opět povolenou látku, která jednoznačně pomáhá s regenerací a dynamikou. Není to látka v současné době zakázaná, takže z hlediska anti dopingu je Usain Bolt čistý (alespoň to, co víme). Jen tak mimochodem, veřejně se na letošní Zlaté tretře v červnu vyjadřoval o tom, že ihned po skončení musí za tímto specialitou… Morálně s tím mám proto problém. Navíc, když se podívám na „big picture“ tak tento fenomenální sprinter zcela určitě udělal pro popularizaci atletiky nesmírně mnoho. Jeho případné usvědčení jako podvodníka by mělo dalekosáhlé následky a nemyslím, že je někdo ve vedení IAAF, kdo by toto chtěl. Ale to je jen má osobní domněnka a zcela jistě nepůjde o oficiální stanovisko.

1 komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here