Mudr. Jiří Dostal o dopingu (druhá část): „Nejsem schopen porazit sám sebe, tak prostě podvádím“

0

MUDr. Jiří Dostal je vedoucím lékařem sportovní fyziologie Centra sportovní medicíny. Věnuje se zejména vrcholovému sportu a speciálním metodám v oblasti extrémních výkonů a nevýkonnosti. Vystudoval 2. lékařskou fakultu UK a management na MCE v Bruselu. Má atestaci z interního lékařství, pracoval jak na klinických pracovištích Nemocnice Na Homolce a IKEM, tak jako manažer několika zdravotnických zařízení. Je členem Americké společnosti pro sportovní medicínu, České společnosti tělovýchovného lékařství a má na kontě několik odborných publikací jak v zahraniční, tak v České republice. Vyučuje a přednáší sportovní fyziologii na VŠ lékařských a sportovních zaměření.

Toto je druhá část rozhovoru s MUDr. Jiří Dostalem, který jsme před dvěma týdny již uveřejnili.

Můžou efekty dopingu, řekněme steroidů, působit v těle i mnoho let po vysazení? Americký sprinter Justin Gatlin běhal své nejlepší časy dlouho po svých dopingových prohřešcích. Pokud bychom připustili, že po nich už nedopoval, mohl stále těžit z užívání steroidů v minulosti?

Zcela jednoznačně. Pokud někdo (Armstrong, Gatlin a ostatní) brali anabolické steroidy, tak krom akutního zvýšení síly a dynamiky je dlouhodobým efektem strukturální přestavba svalu. To znamená vznik nových kapilár, mitochondrií a dalších struktur, které vedou k vyšší metabolické kapacitě, kterou byste pouze tréninkem nikdy nedosáhli. Stačí je pak udržovat tréninkem během zákazu závodů a poté se vrátit jako čistý a vyhrávat. Já osobně bych u tohoto typu dopingu byl pro okamžitý doživotní zákaz startů v soutěžích.

Mo Farah se před několika lety nebyl schopný dostat se svými časy ani z rozběhů a pak najednou po 6ti let vyhrával vše, co mohl. Jsou podobné výkonnostní skoky vůbec přirozeně možné?

Mo Farah je velmi zvláštní osoba. Je jednoduchým cílem a strefují se do něho celkem oprávněně mnozí novináři a odborníci. Na jednu stranu marketingový produkt a mediální britská super star, na druhou stranu několik zásadních a ověřených faktů, které jeho čistotu zpochybňují. Příkladem je jeho uniklý biologický pas, který je na hraně dopingu. Jeho kouč Salazar je něco jako M. Ferrari v cyklistice. Co mě osobně nejvíce překvapuje je naprosto mizerná mediální komunikace, kterou jeho tým vede. Nikdy jasně nevysvětlil všechna podezření a vše je zahalenou mlhou, která ještě navíc spouští další spekulace. Já nevím, jestli je čistý, nebo ne. Fakticky nikdy nebyl označen za dopujícího, a tak bychom měli ctít presumpci neviny. Na druhou strany je pochybností opravdu hodně…

Jeho kouč Salazar neskrývá, že využívá v přípravě jakékoliv farmaceutické produkty, které nejsou (zatím) zakázané, ale které mohou nějakým způsobem výkonu pomoci; tedy lidově řečeno jde o „šedou zónu“.

I tady se potvrzuje, že je ve sportu důležité mít lepší chemiky než IAAF… Jedna věc je šedá zóna a druhá léky, co jsou běžně na předpis, které těžko zakážete nebo dáte i do té šedé zóny. Salazar spolupracoval s dr. Brownem na projektu Nike Oregon a podle uniklých informací používali léky na štítnou žlázu a megadávky L-Carnitinu jako součást přípravy. Tyroxin není nic nového, to už měli Východní Němci v 80. letech a považuji to za velmi hloupý přístup, který mi ukazuje na to, že moc odbornosti do toho nedali. To Rusové jsou někde jinde… L-Carnitin jako takový také není problém, ale už je problém s metodou podání. Musí se dávat do infuzí a WADA zakazuje více než 50 ml infuze za 6 hodin. Oni dostávali obrovské dávky L -Carnitinu v ředění až jednoho litru fyziologického roztoku za den. A to už jednoznačně doping je. Jenže nezjistitelný, pokud to nevyfotíte se stojanem na infúze. Oni navíc falšovali zdravotní dokumentace a část se jich ztratila. Více asi není co dodávat… Bohužel.

„Mo Farah je velmi zvláštní osoba. Je jednoduchým cílem a strefují se do něho celkem oprávněně mnozí novináři a odborníci“

Jarmila Kratochvílová ještě stále drží rekord na 800m, časem 1:53.28, ke kterému se X let nedokázala žádná závodnice (ani “běžkyně” s nejasným pohlavím) na krok přiblížit. Přitom doba se posunula a výkony na ostatních tratích se vyvíjejí.

Výkony v časovém rozmezí desítek sekund do minut jsou na vrcholové úrovni, kde je přibližně stejná ekonomika pohybu výrazně závislé na maximální metabolické kapacitě a schopnosti kompenzace vnitřního prostředí. To je přesně oblast, kde hraje významnou roli testosteron a další pohlavní hormony. Na druhou stranu to není jen o tom, ale i o systému a objemu tréninku. Ten byl v 80. letech mnohem tvrdší než je dnes a zejména u disciplín tohoto časového rozlišení je přímá úměra mezi objemem tréninku a metabolickou kapacitou svalu. Za sebe mohu říci, že si p. Kratochvílové nesmírně vážím za to, co dokázala v době, ve které jí bylo dáno závodit a také toho, že dokázala dovést do špičky další závodnice, které trénovala. Cokoliv jiného je naprosto zbytečný a zjednodušený komentář stylu like nebo hejt.

Do obludných rozměrů se dostávají zpětné diskvalifikace z vrcholných atletických akcí. Nedávno jsme zaznamenali zprávu, že běžkyně na 5. místě z ME 2012 bere dodatečně zlato. Na 3. místo se v daném závodě posunula i původně sedmá Tereza Čapková. A těch případů jen přibývá.

Tohle asi není dobrá cesta… Já už jsem to říkal. Považuji to za alibismus a populismus WADA. Je super, že se to řeší, ale měli bychom pracovat na dnešku a budoucnosti.

Máš ponětí, kolik takový řízený doping na jednoho špičkového cyklistu nebo atleta stojí a jaké látky se v dnešní době nejčastěji používají?

Mám, ale nepovím. Nebudu sem dávat návody. Sám jsem tvrdě proti dopingu i šedé zóně. Snad jen to, že se dá podpora v šedé zóně sehnat zadarmo na recept. Na druhou stranu pokud jde o sofistikované metody, tak to jde do miliónů a to je jedna z bariér vstupu, o které jsem už psal.. Ten kdo má zdroje, může si sehnat lepší „matroš“. Když dnes někoho chytí s clenbuterolem, EPO, stanazolem či mechanickým dopingem, tak ten člověk by měl hlavně dostat trest ne za doping, ale za hloupost.

Mnoho sportovců po dopingovém odhalení argumentuje, že ve špičce dopují všichni a že tedy jen v rámci „fair play“ chtěli brát to, co berou „všichni ostatní“. Ale jaké jsou vlastně rozdíly v působení stejné látky na jiného člověka? Je možné, že na někoho je efekt minimální, zatímco z jiného udělá ze sportovce druhého řádu světového šampióna?

Určitě. Doping z Vás špičkového sportovce neudělá. Pomůže u těch posledních 5%, co chybí k max. výkonu na světové úrovni. Proto ho například považuji za absolutní nesmysl a velké zlo u amatérského sportu. Tam to není o porážení ostatních, tam je to o lhaní do vlastní kapsy, že nemám na to ostatní porazit. Ale zpět k principu a působení. Hezký příklad je opět EPO. Aby bylo účinné, tak musím mít perfektně vytrénované svaly s vysokou aerobní kapacitou a relativně nižší hodnotu thbMass (celkové množství hemoglobinu). V jiných případech to nebude mít význam. Navíc pokud budu mít špatnou techniku běhu nebo jízdy na kole (třeba jen ve vysokých zatíženích díky nestabilitě pohybového aparátu), tak bude hrát mnohem větší roli efektivita výkonu než metabolická kapacita daná vyšší dodávkou O2. Takže opět platí, že ve vrcholovém sportu pouze individuální přístup. Cokoliv jiného je špatně.

Rekreační sport

Ale doping se nevyhýbá ani hobíkům. Podle tohoto dotazníku, příznal doping na rekreační úrovni jeden ze sedmi amaterských triatletů. To je alarmující číslo… Víš, co tito lidé berou?

Ano vím a dělá se mi z toho špatně. Za A, že to vůbec berou a za B co berou. Za A – jak jsem už psal. Je to podvod hlavně na sobě a ukazuje to sociální a psychologický profil závodníka. Nejsem schopen porazit hlavně sám sebe a více či chytřeji trénovat, tak prostě podvádím. Dovedu pochopit, že to někdo chce zkusit. OK. Dovedu pochopit cheaty ve hrách, kde nemohu přejít nějakou úroveň, abych se dostal dál. Ale toto není o levelu v XBoxu. Oni hlavně ani nemají základní znalosti fyziologie a čerpají z internetu, který je doslova zaplevelený naprostými nesmysly. Ano jsou některé stránky, které evidentně psali „profíci“ na doping a jsou napsané dobře – zejména jsou to stránky distributorů těchto produktů. Ale většina je strašlivá. Je to prostě nelegální business, jako drogy. Čímž se dostáváme k bodu B – to co je k dostání nemá žádné atesty. Nikdo neví, co v tom je, kolik mg látky apod. Kdo to vyráběl, za jaké čistoty a kontrolovaných postupů. To si můžu posbírat v lese všechny houby a pak si udělat smaženici doufat, že tam nebude muchomůrka. Asi stejnou bezpečnost mají doplňky stravy s dopingem na internetu.

Někteří berou při závodech léky proti bolesti. Jak to tělo snáší? Co bys těmto lidem vzkázal?

Že bolest není nic jiného než bio-feedback. Bolest je ochranná reakce, která informuje centrální nervovou soustavu o riziku poškození tkáně nebo orgánů a utlumuje výkon. Je to čistě fyziologická zpětná vazba, odborně jí říkáme Central Governor Model, neboli hezky česky – centrální únava. Pokud beru léky proti bolesti jako standardní součást stravy na výkon a tedy prevenci, tak je to naprosto špatně. Hrozí snížené vnímané této zpětné vazby a samovolný úraz z přetížení. Na druhou stranu není problém, když lékař předepíše cíleně léky v případě zranění tak, aby mohl sportovec začít s tréninkem. Ale toto je něco jiného a jde o kontrolovaný proces, kdy víme, proč to předepisujeme, a k tomu stavíme konkrétní trénink nebo zápas či závod. Určitě zde však nemá místo prevence možné bolesti. To je zcela špatně.

Pokud někdo (Armstrong, Gatlin a ostatní) brali anabolické steroidy, tak krom akutního zvýšení síly a dynamiky je dlouhodobým efektem strukturální přestavba svalu.

Rekreační sportovci často používají i přírodní adaptogeny běžně neoznačované jako doping – rozchodnici, ashwagandhu, medikální houby (například cordyceps který umí zvýšit VO2Max) apod. Je nějaké omezené dávkování, nebo doporučení, na co si při používání přírodních doplňků dát pozor?

Vzali jste si někdy před nebo během závodu prášek proti bolesti?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Já už vlastně odpověděl citátem na začátku článku a doplnil to dále v textu. Lidé by měli brát jen to, co je jednoznačně prokázané jako účinné a bezpečné. Pak ve druhé době by se měli snažit pochopit svůj individuální stav, jestli jim to jako konkrétnímu sportovci pomáhá. Jen tak na okraj. Kdo potřebuje zvýšit VO2max? U kterého sportu je hodnota VO2max přímo úměrná dosaženému času, a tedy místu v závodě? To nechám čtenářům na přemýšlení…

Budoucnost

Stále vznikají nové metody. Takový micro-dosing je téměř nemožné odhalit…

Jenže je otázka jak celý micro-dosing funguje. Třeba s manipulací s krevními deriváty vlastně „oblbujeme“ metodu biologického pasu, co se používá. Je to vlastně opět hledání díry v systému. Třeba taková thbMass se oblbnout nedá a micro-dosing odhalí. Jen se rutinně nepoužívá. Další pohled je z budoucnosti. V roce 2012 byli všichni na ME v atletice čistí. A dnes? Výsledek známe. Takže já to opět považuji za nesmírně naivní a hloupý přístup. Co je na seznamu WADA, tak toho se ani nedotknu. Jinak si dříve nebo později koleduji o průšvih.

V Číně je prý už nějaký pátek genetický doping, co si pod tím máme představit? Má vůbec smysl kvůli sportu zacházet tak daleko?

Nejen v Číně. On je genetický doping velmi atraktivní téma, protože to vypadá super cool a moderně. Myslím, že je to mediálně hodně nafouknuté. Je zde totiž několik ale. Za prvé cena – tohle se nedá udělat za pár korun. Cokoliv ohledně genetiky stojí milióny dolarů a někdo to musí financovat. Takže buďto státní programy (jako Čína o které se spekuluje) a nebo sport, kde se na to vydělá zpět. Jenže, zde je problém, protože nejbohatší sporty jako NFL, NBL, MLB, mají tak mizerné antidopingové kontroly, že je naprostý nesmysl utrácet miliony za genetiku, když můžou fungovat jako NDR v roce 1985, a navíc je to ověřené a funkční. Obecně genetický doping je definován v bodě M3 seznamu WADA a říká, že je zákaz použít geneticky modifikované buňky a zákaz přenosu genetické informace do DNA nebo RNA. Je známo, že by šlo do DNA vložit informaci o vyšší produkci červených krvinek (EPO like effect). Je známo, že gen ACTN3 zvyšuje glykolytickou kapacitu a tedy pokud bychom ho byli schopni vložit do svalových buněk, tak by takovému sprinterovi nestačil ani Usain Bolt.

Jenže ono to tak není jednoduché. Nejen to vložení. Ale hlavně kdy a s jakým následným tréninkem. Opět platí to samé, co jsem řekl před tím. Bez tréninku nemá doping význam. A opět platí, že na vrcholové úrovni to musí být individuální. Takže suma sumárum – já to považuji tak trochu za bublinu bez reálného použití v následujících mnoha letech. Ale mohu se mýlit. Jen doufám, že ne…

A v budoucnu můžeme čekat inovace, o kterých se nám dnes ani nesní. Dá se očekávat doba implantátů do mozku (či jiných částí těla). Jakmile se tyto technologie rozšíří mezi populaci, zmizí už teď mlhavá hranice dopingu úplně…

Já bych zůstal nohama na zemi. Ono stačí si do rámu v kole dát elektromotor s výkonem 50W a je vymalováno. Na amatérských i mnoha profi závodech vám to nikdo neodhalí. Implantáty jsou ještě hodně daleko a opět je tu finanční bariéra. I tento doping si nakonec na sebe „ musí vydělat“ a nedovedu si dost dobře představit, kdo by nyní seriózně investoval, když jsou obrazně řečeno na stromě k dispozici třešně, co rostou mnohem níže…

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno