Lukáš Kočař – šestý muž letošní Challenge Prague 2018

0

Lukáš Kočař je syn slavného otce Tomáše Kočaře vychovávaný a vyrůstající ve sportovním prostředí od nejútlejšího dětství a závodníkem týmu Konrad tools. Začínal jako plavec, na sportovním gymnáziu v Brně se v 15 letech začal naplno věnovat triatlonu.

Na Olympijských hrách mládeže v Singapuru v roce 2010 obsadil šesté místo, po přechodu z juniorské kategorie do dospělé v roce 2014 se neprosadil podle svých představ a očekávání okolí. Od stoprocentní koncentrace na triatlon si dal tříletou pauzu a v letošním roce znovu naskočil do závodů na mezinárodní scéně. Jako velmi silný cyklista tak v bezhákovém středním triatlonu a Xterre, snad konečně našel svůj nevyužitý potenciál…

Můžeš se našim čtenářům sám představit Lukáši? (triatleti tě samozřejmě velmi dobře znají ale spousta čistých běžců o tobě určitě ještě nikdy neslyšela…).

Jsem brněnský rodák, bývalý plavec, který prošel typickou stezkou v tomto odvětví od 5. třídy plavecké ZŠ po Sportovní gymnázium Ludvíka Daňka, kde jsem se tři roky před maturitou stal plnohodnotně triatlonistou. Sportů jsem ale provozoval mnohem více a od mládí jsem byl tímto směrem vedený. Už samotné příjmení Kočař ve sportovním podhoubí něco znamená, má cesta tímto směrem tak byla dlážděna doslova od prvních krůčků.

Pocházíš z triatlonové rodiny. Udělej teď tátovi PRko…

Tatík, Tomáš Kočař, rovněž bývalý plavec, poté průkopník českého triatlonu na zahraniční scéně. Ve své éře 90. let na českém území prakticky neporazitelný, sedminásobný mistr ČR, ale především 4. na ME a 9. na MS v triatlonu v té době ještě bezhákovém na OH distancích. Co dodat, závodit v dobách Marka Allena a být mu rovnocenným soupeřem, to prozatím v době Javiera Gomeze či Alistaira Brownleeho o sobě říct nemohu.

Víme, že ses na chvíli “ztratil” a zase ses objevil. Co jsi Lukáši dělal?

„Studoval“. V letech 2012 – 2014 jsem se trápil, nejen stagnací výkonnosti, ale i tlakem, který na mě byl vždy vyvíjen. Hřebíčkem do rakve byly problémy se stravou, a jak jsem občas velmi skeptický ke Gábině Koukalové, její rozbor problémů v tomto ohledu mohu prakticky aplikovat i na sebe. Když se ale vrátím ke studiu, tato zkušenost mě nejprve přivedla k oboru regenerace a výživy ve sportu, k němuž jsem si následující rok přidal obor fyzioterapie, který mě pohltil a letos v polovině června jsem jej úspěšně dokončil. Mimoto jsem se přes zimní měsíce snažil udržovat v potřebné kondici, abych vždy před příchodem léta odtrénované dávky z „mládí“ jen oprášil a mohl si s chutí zazávodit.

Jak dlouho již triatlon děláš?

Naplno jsem mu propadl někdy v roce 2008-2009, první závody jsem ale absolvoval mnohem dříve. Když to však shrnu, je to přibližně deset let plnohodnotného triatlonového tréninku.

Za svoji kariéru jsi dosáhl neskutečných úspěchů. Představ nám ty hlavní…

S použitím slova neskutečných bych byl hodně opatrný… ale v letech 2009 – 2011 jsem dokázal závodit s těmi nejlepšími juniory té doby. Několikrát jsem tak stanul na stupních vítězů na EPJ. Ještě v roce 2012 jsem dokázal skončit 3. na akademickém MS v triatlonu. Následující dva roky však nenaplnily má očekávání. Na konci sezóny 2013 a 2014 jsem byl 27. respektive 24. na MS do 23 let. Výsledky sice ucházející, navíc v té době na hraně mých možností, ale při zpětném ohlédnutí hluboce zapadající.

Kolik hodin týdně trénuješ a jak to dáváš s dalšími povinnostmi?

Přes zimu je to dost tristní a v posledních čtyřech letech se to pohybovalo od 5 – 10 h. týdně. S nástupem jara zpravidla přidám i kolo, případně skočím do bazénu, ale více než 12 h. to určitě nedá. Přes léto (červen, červenec, srpen) se snažím vše dohnat, ladit na závody a odpočívat, více než 20 h. tréninku za týden to tak hodí dvakrát třikrát do roka.

Jsi opravdu velmi silný na kole. Rozený talent, nebo velké porce kilometrů?

Jsem silově vytrvalostní typ závodníka a na kole jsem se vždy cítil jako doma. Od počátků to byla moje největší zbraň. Na kole jsem buď dokázal rozhodnout závod, nebo přijet tak odpočatý, že jsem zaběhl lépe než v normálním běžeckém závodě.

Letos (od nového roku 2018) mám najeto asi 4500 km, na druhu stranu jsem nenajížděl žádné velké objemy v nízké intenzitě a asi 1/5 těchto km je na horském kole.

Pojď se nám pochlubit s tvými časy, pokud bys šel jenom tyto disciplíny samostatně: 1900m plavání, 10km běh, půlmaratón, maratón, čtvrtka…

To je fakt těžký odhadnout 🙂 Jediný čas který přibližně trefím je asi běžecká desítka, tu bych ve formě mohl kolem 33 minut, možná lehce pod zvládnout. Od toho by asi pokračoval i půlmaraton, na slušný maraton bych musel něco poběhat. Jinak žádný super rychlík nejsem a samostatnou čtvrtku jsem nikdy naplno nešel. A co se týče plavání, dřív bych 1500 m kolem 17:30 dal, dnes bych k tomuto času musel dost vteřin přidat.

Věnuješ se hlavně terénním triatlonům. O co jsi pak lepší v těch klasických, silničních?

Klidně bych to otočil, ale je pravdou že v poslední době mě táhne i Xterra (terénní triatlon). Silová složka z horkého kola a vlastně i běhu v terénu se musí projevit i v klasickém silničním závodě. Jako doplněk či zpestření tréninku je proto Xterra neskutečný přínos.

Tenhle rok se ti povedlo skoro všechno, co jsi šel. Pojď nám to vlastními slovy popsat…

Na rozjetí jsem letos zvolil Valachy duatlon, týden na to jsem zvládl i Krušnomana (oba závody jsem dokázal vyhrát). Poté následovalo MČR v OH triatlonu v Brně, s hendikepem z plavání to stačilo jen na 5. místo. Šest dní nato jsem se postavil na start Czechmana a nezvládl ho = DNF. Tři týdny jsem pak ležel ve skriptech, 19.6 jsem odstátnicoval, a pustil se do tréninku. V té době jsem měl 4 týdny do Xterra Czech Prachatice a šest týdnů do Challenge Prague. Nakonec to dopadlo dobře, Xterra 3. místo, Challenge 6. místo.

Challenge Prague pro tebe byl vrchol sezóny?

Tak jsem to určitě nebral. Vlastně i okolnosti a vůbec všechno před tímto závodem nebylo optimální. Cítil jsem se ale dobře, a proto jsem do závodu šel.

Jak si užil plavání ve studené Vltavě?

V tom pařáku byla voda velmi osvěžující, až jsem byl zpočátku zaskočen, protože tak studenou Vltavu jsem upřímně nečekal. Dokonce se mi z toho teplotního rozdílu zamlžily plavecké brýle a orientace ve vodě byla o něco složitější. Naštěstí jsem se však pohyboval na ideálním místě (konec druhé větší plavecké skupiny) a tak jsem mohl jednak šetřit síly, a navíc jsem se nemusel starat o směr kterým plaveme.

…90km kola?

Do cyklistické části jsem vyrážel na chvostu skupiny, ve které jsem plaval. Prvních deset kilometrů bylo pekelných, nechal jsem si zbytečně velký rozestup a měl co dělat, abych se v pomyslném optickém háku udržel. V té době nám z čela balíku ujeli dva tahouni a tempo výrazně polevilo. Zbytek cyklistiky tak pro mě byl relativně poklidný a snažil jsem se pošetřit co nejvíce sil na běh.

…a závěrečný běh rozpálenou Prahou?

Doufal jsem, že se s naraženým kolenem rozběhnu, doufal jsem, že když už se rozběhnu vedro mě nesestřelí jako na Czechmanovi a doufal jsem, že bych mohl běžet relativně rychle a doběhnout si pro slušný výsledek. Nakonec se všechna má přání vyplnila.

Co zázemí a organizace? Změnil bys něco, nebo vylepšil?

Na druhém ročníku závodu v roce 2016 (ještě nebylo součástí série Challenge) jsem se byl podívat jako divák a před posunem v kvalitě závodu vpřed musím smeknout! V takto složitých podmínkách Prahy toho již příliš vylepšit nejde. Proto za mě opravdu moc kvalitně uspořádaný závod!

Podle svých slov jsi chtěl skončit kvůli extrémnímu vedru?

Ještě poslední, v co jsem na běhu asi od 3km doufal bylo, že se zatáhne a spadne pár kapek. Nakonec se vyplnilo i toto mé závěrečné přání. Takže ano, měl jsem na krajíčku a šel jsem na hranici vyčerpání.

Srážka před několika týdny s autem se nějak podepsala na tvoji formě?

Jednoznačně. V těch třinácti dnech, které dělily tyto dva závody jsem z plánovaných cca 80 km, uběhl asi 10, koleno mě navíc značně omezovalo i na kole a zpočátku i ve vodě. Na druhou stranu, kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych to naopak přemotivovaný s tréninkem přehnal a do závodu nastoupil podstatně méně odpočatý…

I přes popsané výše jsi zajel jediný český čas pod 4h na území České republiky. To je prostě neuvěřitelné!

Javier Gomez zajel ten den ještě výrazně rychleji (velký smích).

Kdy jsi začal přemýšlet o tom, že bys tenhle čas mohl dát?

Před závodem, v průběhu něj ani pět minut po něm jsem o konečném čase absolutně nepřemýšlel. První, kdo mi tento příjemný fakt prozradil, byl reportér ČT. O prvním pokoření času 4 hodiny na českém území mi následně říkal až Tomáš Řenč. Nakonec je to však parádní a jsem za to moc rád!

S prvním místem mezi čechy jsi spokojený, nebo jsi to “čekal”?

Samozřejmě potěší i tenhle dílčí úspěch, ale rozhodně to nebyl můj hlavní cíl. Kluci však zajeli výborně, a především Souky (Petr Soukup) by při startu v Pro kategorii byl mým velkým soupeřem.

Pojď letošní Challenge Prague oznámkovat jako ve škole po disciplínách…

Vzhledem ke všem výše zmíněným okolnostem známkuji své výkony následovně:
Plavání 2
Cyklistika 2-
Běh 1-

Uvidíme tě na startu i příští rok?

Věřím, že když vše vyjde, tak se příští rok objevím v cíli ještě o pár minut dříve. Takže ano.

Kam ti můžeme přijet fandit na další závod a která distance to bude?

Bohužel se problémy s kolenem od sobotního závodu stupňují a v současné chvíli zvládám jen plavání. Příští týden jdu na magnetickou rezonanci a příliš neočekávám konzervativní cestu léčby, tudíž opravdu nedokážu odpovědět. V hledáčku jsem měl ME Xterra Zittau nebo dál např. Challenge Walchsee.

Dlouhý triatlon (třeba ten havajský) tě “ještě” neláká?

To víš že láká! Popravdě je to můj hlavní dlouhodobý cíl, který mě občas motivuje vyrazit na trénink i do nepříznivého počasí. Ta cesta je ale sakra složitá a bez finanční podpory a vůbec maximálního obětování se prakticky nemožná. Mluvím teď především o kategorii PRO.

Kam směřuješ ještě závěr letošního roku?

Vzhledem k aktuálním okolnostem na to nedokážu stoprocentně odpovědět. Po Prachaticích jsem se již viděl na Hawaiském vrcholu Xterrácké sezóny ale… i když kdo ví třeba to ještě vyjde.

Nejlepší rada, kterou jsi dostal od svého táty…

Jeho legendární často omílaná a některými převzatá věta: “Odpočinek dělá mistry!”

Nejlepší věc, kterou ti řekl trenér…

Tom Klíma mi vždycky polichotil mým 12 válcovým dieslovým motorem.

Dokončit závod za každou cenu, nebo umět vzdát (pokud to nemá cenu)?

Umět vzdát. Ale tak bych to vůbec nebral! Zdraví má člověk jen jedno a posoudit možný dopad ať již zranění nebo absolutního vyčerpání v rámci dlouhodobého výhledu, to je umění… Přiznávám že v Praze jsem byl s kolenem dost na hraně.

Nejlepší rada pro začínající triatlety…

Nikam zpočátku nespěchat, přidávat tréninkový objem obezřetně a především nepodcenit regeneraci. S tím vším souvisí schopnost umět naslouchat a porozumět svému tělu, to je dle mého základ dlouhodobého úspěchu.

Kdyby sis mohl zazávodit s kýmkoliv na světe, kdo by to byl a proč?

Pro některé asi nepopulární jméno, pro mě však zůstává nepřekonatelným sportovcem, který navíc začínal jako plavec, proslavil se jako triatlonista a nakonec naprosto ovládl svět cyklistiky. Jeho přesah byl obrovský a jedinečný. Škoda že vše dopadlo, jak dopadlo, třeba by byl Hawaiský Ironman v celosvětovém povědomí ještě o patro výše. Lance Armstrong.

Co dělá Lukáš Kočař, když zrovna nesportuje?

Kromě toho že nežije tak naplno jak by si představoval… (smích). Jinak je činností opravdu hodně, řekl bych i výrazně různorodých. Jmenovat jen některé by nebylo fér.

Máš možnost komukoliv poděkovat…

Rozhodně! Bez podpory mé rodiny, přítelkyně Mariky a vůbec všech, kdo mi upřímně úspěch přejí, bych těžko mohl na takové úrovni sportovat. Samozřejmě chci poděkovat i Konrad tools teamu a věřím, že je vše na dobré cestě a zanedlouho se výčet mých podporovatelů, především těch materiálních a finančních rozšíří. Díky moc!

 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno