Jan Pešava – držitel českého rekordu na 10 000m

0

(*14. ledna 1972, Jablonec nad Nisou) je bývalý český běžec na dlouhé tratě. Jako jediný český běžec v historii zaběhl trať 10 000 metrů pod 28 minut – jeho čas 27:47,90 z roku 1998 je stále platným rekordem ČR.

Osobní rekordy

 

3000 m (dráha)   7:46,72   27. června 1998, Petrohrad
10 000 m (dráha) 27:47,90  8. června 1998, Praha
10 km (silnice)  28:59 28. září 1997, Běchovice-Praha
půlmaraton

1.01:31 

4. října 1997, Košice

Zdroj: http://cs.wikipedia.org

 

S atletikou začínal Jan Pešava v oddíle Liaz Jablonec, svých vrcholných výkonů dosáhl v dresu Dukly Praha. Už v 19 letech zaběhl 5000 metrů pod 14 minut (13:55,02) a 10 000 metrů pod 30 minut (29:44,04). V letech 1992 a 1993 se stal mistrem ČR v běhu na 5 000 metrů, v následujících pěti letech zvítězil na národním šampionátu na dvojnásobné trati. Kromě toho, že je držitel českého rekordu na 10 000 metrů, tak je také pětinásobný mistr ČR na této trati.

 

M: Honzo, mnozí už Tě nepamatují. Patřil jsi mezi českou vytrvaleckou elitu, jsi držitelem českých rekordů na 3000m, 10 000m, půlmaratón.V juniorech na 5 000 a 10000m.  Jaké byly tvé běžecké začátky?

J: Pocházím z atletické rodiny. Děda byl činovník TJ Liaz Jablonec, matka běhala první ligu 800m 2:16, otec běhal za Pardubice. Takže jsme měli sportovní zázemí. Jinak můj bratr Milan byl 10. na MSJ na 20 km, 1:03:10, sestra zaběhla v 18 letech 4:36 na 1500 m.

Já sám jsem začínal v 5. třídě na sportovní škole v Jablonci. V podstatě můj první trenér Jan Kraus mě už v té 5. třídě pasoval na běžce.

 

M: Co je Tvůj největší běžecký úspěch a jak na něj vzpomínáš?

J: Největší úspěch? Vše je s odstupem času velmi relativní. V paměti mi utkvěla spousta závodů, kdy se mi běželo nádherně a kdy jsem cítil uspokojení z dobře vykonané práce. Asi bych povýšil 7. místo ME Helsinky a 16. místo MS půlmaratón.

 

M: Běhal jsi na dráze, krosy, silnici. Co jsi měl nejraději a proč?

J: Nikdy jsem nerozlišoval, kde běhám a měl jsem rád všechny povrchy. Spíš byly jednotlivé závody

a prostředí, které jsem neměl rád. Třeba stadion

v Třinci nebo Bratislavě.

 

M: V 18letech jsi dokázal běžet 5 000m 13:55 a o rok později  10 000m 29:44! To dnes nikdo nezaběhne  ani v mužích,jak je to možné?

J: Ještě bych upřesnil, že dva dny před 13:55, jsem běžel rozběh za 14:02. Měl jsem následující podmínky.

 

Talent – určitě jsem podědil něco po rodičích. Navíc jsem trávil dětství venku a v pohybu. Na sportovní škole jsme dělali všeobecnou přípravu s velkými objemy práce. Příklady  – soustředění:  v  zimě běžky a nikdo se s námi nemazlil, ráno 15 km, odpoledne 15 km za týden 210 km v šesté třídě, na jaře Český ráj  – denně zápřah až 5 hodin- hry, výběhy, turistika, plavání. Na podzim přechody Krkonoš  – za víkend to dělalo 80 km. Mezi 5 -8 třídou jsme prodělali dokonalou gymnastickou průpravu.

 

Trpělivost – mezi 15-16 rokem jsem běhal hlavní tréninky s holkami, takže mě trenér neustřelil, měl opravdu velkou trpělivost

 

Tým – od deseti let do konce jsem se potkal s partou lidí, kteří se navzájem táhli. To považuji za největší klad své kariery

 

Trénink – jsem přesvědčen, že tréninkové metody mého trenéra mi dokonale pasovaly a navíc moje přátelství a důvěra k němu provedla své. U mě se trenér trefil se svou filosofií tvorby aerobních schopností a třeba i díky tomu jsem již v 17 letech dokázal běhat po 3:20 na 3mmol kyseliny mléčné (v pozdějším věku jsem měl ANP 2:56)

Podmínky a čas – byl jsem v systému sportovních škol a měli jsme v Jablonci vynikající podmínky na trénink, regeneraci.

A samozřejmě vše bylo podmíněno i štěstím.

 

M: Jako jediný běžec jsi dokázal běžet 10 000m pod 28min , resp. 27:47,90 (osobně jsem ten závod sledoval živě v TV). Jak závod probíhal?

J: Na tento závod vzpomínám rád, samozřejmě, že si toho z vlastního průběhu moc nepamatuji, ale i dnes se mi vybavuje pocit neuvěřitelné formy a sebedůvěry, kterou jsem před závodem cítil. Dál se mi vybavuje skvěle podporující hlavní tribunu na Strahovském stadionu, která mě pár posledních kol hnala. No a samozřejmě i  pozávodní  dobrý pocit.

M: Tvoje kariéra ale skončila poměrně brzo, co se stalo?

J: Po revoluci a se studiem VŠ jsem zvyšoval dávky, ale určitě jsem z časových a i finančních důvodů zanedbával regeneraci a výsledek se projevil o pár let později na achilovkách. Po roce bolesti jsem se rozhodl (a dnes vím, že správně) ukončit sportovní kariéru a vrhnout se do normálního pracovního života

 

M: Kde jsi viděl hranice svých možností?

J: Po letech odstupu jsem přesvědčen, že na všech tratích kromě 5 km jsem si dosáhnul skoro až ke svému stropu.  Na 5 km si myslím, že jsem měl na čas pod 13:20. Co mě nejvíce mrzí, že jsem nikdy neabsolvoval maraton.

 

M: Kde jsi nejraději trénoval?

J: Dodneška mám rád a nedám dopustit na běhání v Českém ráji. Nebo běh okolo Kamenice z Tanvaldu na Spálov je velkým běžeckým zážitkem. Ale nádherných míst na běhání v ČR je tolik, že bych musel vytvořit dlouhý seznam. Nejraději jsem měl dlouhé nedělní běhy (okolo 30 a více km) za slunečného počasí, kdy jsem běžel sám a kochal jsem se krajinou okolo Jablonce. A to trvá dodneška, pokud jdu běhat sám, tak minimálně 60 min a kochám se (poté se týden i více vzpamatovávám)

M: Kolik si naběhal kilometrů za rok?

J: Maximum je 7200 km,

 

M: Běchovice: Jsi poslední běžec, co dokázal běžet pod 29min !!!!! Měl jsi tento závod rád? Mnozí tvrdí, že to je poměrně těžký závod.

J: Běchovice mají své specifikum a určitě kladou velké nároky na správné rozložení sil během závodu. Pokud to člověk přehnal, odešel při seběhu do Hrdlořez a poté nastalo cca 2,5 km trápení. Běhal  jsem je rád.

 

M: Sleduješ výkony dnešních vytrvalců?  Kde vidíš příčinu toho, že výkonnostně zaostávají za výkony, a to nejen tvými?

J: Odpověď se skrývá již v otázce č. 3

 

M: Byl jsi běžcem Dukly Praha. Dnes tam nenajdeme vytrvalce, maximálně mílaře.  Proč dnes tento klub nemá vytrvalec? Jediný klub, který se staral o běžce, bylo AK Kroměříž.

J: Bohužel o všem rozhodují peníze a výkon. Co bude mít živitel z běžce, kterému je 20- 25 let jeho výkon je okol o 14:10 na 5 km????? Ale to si nemyslím, že je to správně, to je realita.

 

M: Co vlastně teď děláš?

J: Již 4 roky pracuji jako výrobní ředitel ve firmě Formplast Purkert v Jablonném nad Orlicí. Vyrábíme formy a lisujeme plasty převážně do světel aut. Je to daleko větší psychická zátěž než sport, navíc v dnešní době vést a motivovat lidi je velmi složité, ale právě proto mám firmu a svoji práci rád.  Od roku 1999, kdy jsem ukončil kariéru, se pohybuji v prostředí výroby komponentů pro automobilový průmysl a každý den je jiný.

 

M: Máš rodinu, kolik máš dětí? Myslíš, že budou mít vlohy a překonají tvoje osobáky?

J: Žijeme v Jablonném nad Orlicí. Mám syna 12 let a dceru 10 let. Oba dva mají velký talent na vše okolo sportu. Snažíme se je s manželkou vést ke sportu – bruslíme, lyžujeme, sjezdujeme, jezdíme na kolech, děláme atletiku. Snažím se jim dávat alespoň náznak všeobecné přípravy, kterou jsem dostal já na SŠ. Nemám ambice je sedřít, pokud si vyberou někde okolo 15 roku, že je bude zajímat běh a atletika, budeme jim dávat maximum péče a podpory. Syn má velký talent, ale proto, aby mě překonal, je potřeba mnoha shod faktorů, které jsem již popsal.

 

M: Máš nějaké svěřence?

J: Vedu s kamarádkou a manželkou atletický oddíl, chodí nám pravidelně cca 30 dětí. Bohužel musím konstatovat, že obecný sportovní a pohybový talent má maximálně 15 % z nich. Je velkou ostudou, hlavně školství a rodičů, že děti v sedmé třídě neumí udělat kotrmelec.

 

M: Co bys poradil začínajícím běžcům?

J: Těžko radit. Kdybych se měl vžít do role mentora, neradil bych začínajícím mladým běžcům, ale jejich trenérům  – vyberte si partu dětí, hrajte si s nimi, učte je základům pohybové aktivity, atletiky, techniku běhu. Dělejte s nimi spoustu pohybových blbostí, turistiky atd.  Tím utužíte partu, které můžete postupně nakládat i razantní tréninkové dávky. Já osobně jsem došel k názoru, že důležitější než vychovávat z dětí vrcholové sportovce, je v nich vytvořit smysl pro sport a pohyb, který by měli šířit dál, třeba tak jak to dělali moje a manželčiny rodiče, moji trenéři a tak se snažíme vychovávat své děti. (zatím se to daří)  

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here