Tomáš Řenč je desátý muž loňského závodu Ford Challenge Prague a před letošním ročníkem si opravdu věřil, když dokázal předminulý víkend vyladit perfektně formu a suveréně obhájit i titul mistra ČR v dlouhém triatlonu a navíc v rekordním čase – 8:19:06.
Ford Challenge Prague byl ale pro Tomáše Řenče především test před vrcholem jeho kariéry a to s cílem dosáhnout na havajský slot v pro kategorii na dlouhém triatlonu v Kalmaru. Před startem závodu jsme s ním dělali rozhovor, stejně tak i po vítězství na MČR. Určitě si nezapomeňte přečíst i náš loňský rozhovor.
Challenge Prague si jel už poněkolikáté. S jakými pocity jsi vstupoval na start?
Zajet co nejlepší výsledek a určitě se nešetřit, spíš naopak. Je to pro mě už jen střední triatlon a věděl jsem, že se nestihnu ani rozkoukat a už budu v cíli.
Střední triatlony ale nejsou tvoje specializace…
Přesně tak, už beru střední triatlon jako skvělou přípravu na ty dlouhé triatlony, které dokážu jet skoro stejně jako ty střední a víc mě to baví, jelikož mám oproti konkurenci lepší výsledky a závod je více o závodníkovi samotném. Jak mi řekl můj trenér: “Dlouhý triatlon vyhraje ten, kdo umí snášet větší bolest”.
Ve startovní listine byli i dva čeští “vlčáci”, kteří si na tebe oba dost brousili zuby…
Ano Lukáši Kočařovi se nesešla forma, tak ze závodu odstoupil a Petr Soukup dostal penalizaci na kole za hákování, která dost pomohla tomu, abych byl v cíli nejlepším Čechem.
Vítězství o parník na MČR v dlouhém triatlonu ti asi muselo dávat velké šance na vítězství mezi Čechy, stejně tak jsi i mohl pomýšlet na velmi vysoké celkové umístění…
Já osobně jsem favorizoval Lukáše, který je aktuálně nejlepší Čech na střední triatlon, což hlavně potvrdil na mistrovství světa v Šamoríně, kde dokončil střední triatlon hluboko pod 4 hodiny, což mně se nikdy nepovedlo. V celkovém umístění jsem se viděl já určitě výše, ale už jsem chytil ztrátu přes minutu a půl ve vodě na vedoucí osmičku závodníku a na kole ztráta ještě narostla, takže s 9. místem jsem spokojen.
Jak sis užil plavání ve studené Vltavě? Podle tvých slov jsi nebyl s výsledkem plavání vůbec spokojený…
Přesně tak, na první bojku jsem plaval na maximum a snažil se dostat za rychlé plavce, po asi 300 metrech jsem zjistil, že plavec přede mnou začíná ztrácet asi 2 metry na vedoucí skupinu. Rychle jsem ho předplaval, ale už jsem nedokázal čelní skupinu doplavat. Doplaval jsem do protiproudu a tam už jsem neměl sebemenší šanci to doplavat, tak jsem to vzdal po 500 m a spíš šetřil síly na další část závodu. Jinak voda mi nepřišla nijak zvlášť studená.
Pak následovala cyklistika, která byla v podstatě celá úplně nová…
Ano, z cyklistické části jsem měl největší respekt, byla hodně technická a mimo diváky. Nakonec to zas tak hrozné nebylo, ale věřím, že kdyby to bylo rovinatější, tak můj výsledek by to hodně ovlivnilo. Jsem spíš pro stálé tempo po rovině.
Co říkáš na změnu cyklistické tratě? Pomohla oživení závodu? Nakonec ti prý i docela sedla.
Sedla, kvůli tomu, že jsem se udržel v kontaktu se závodníky a já byl většinou tím, kdo určoval tempo skupiny, ale jinak to nevidím jako změnu k lepšímu, minulá trať byla lepší, když byla ve dvou okruzích zavedena k divákům do centra závodu a nebyla tolik technická.
Nesmíme se nezeptat i na karty na kole… prý jich několik padlo a dost to zamotalo pořadím…
Naskytla se situace, ve druhém okruhu, když jsme dojížděli závodníky o kolo, kteří nás podjížděli v zatáčkách a pak hned zpomalili a nám dělalo problémy hlídat si zatáčky, ostatní závodníky a ještě dodržovat odstup daný pravidly. V danou situaci, kdy nám čtyřem závodníkům ukázal rozhodčí modrou kartu (tedy penalizaci 3 min), jsem byl v čele, a tak jsem to vysvětlil rozhodčímu, který vzal své rozhodnutí zpět.
Velmi silný cyklista Lukáš Kočař odstoupil hned někde na začátku a závodili jste tedy “pouze” s Petrem Soukupem?
S Petrem jsme spolupracovali ve skupině po celou dobu cyklistiky, Lukáš bohužel neměl svůj den.
Jak sis užil závěrečný půlmaraton? Jak se vyvíjela situace tam?
Do půlmaratonu jsem šel z 11. místa, kdy jsem měl závodníka před sebou kousek, takže jsem věřil, že ho předběhnu, což se i po 10 km stalo a jeden závodník v průběhu půlmaratonu odstoupil, takže z toho vyšlo 9. místo.
Jak jsi spokojený s celkovým výsledkem? Chtěl jsi být celkově do pátého místa…
Průběh závodu byl takový, že s výsledkem spokojený jsem. Cíle mám vždy vysoké, abych se stále zlepšoval (smích).
Pojď letošní Challenge Prague oznámkovat jako ve škole po disciplínách…
Plavání – 3
Cyklistika – 2
Běh – 2
Uvidíme tě na startu i příští rok?
Rád bych se zúčastnil i příští rok, je to jediný světový pohár ve středním triatlonu u nás.
Za dva týdny tě čeká asi vrchol tvé kariéry (pokud si všechno sedne jak má) a ty vybojuješ vysněný havajský slot na dlouhém triatlonu v Kalmaru. Jaký čas myslíš že bude stačit a jaké umístění asi bude potřeba?
Čas pod 8:10 a umístění na podiu.
Víš, kdo se vlastně naposled na Havaj v pro kategorii kvalifikoval? Už dlouho tam totiž nikdo nebyl a těch jmen moc ani nebude…
Naposledy to byl podle mě Filip Ospalý.
Kdyby to náhodou nevyšlo (čemuž tedy nevěříme). Budeš to zkoušet i příští/přespříští rok?
Pokud má výkonnost bude stále stoupat, budu o to dál bojovat.
Pak už tě čeká jenom Pilman?
Pilman, Mistrovství Evropy pod ITU v holandském Almere a dlouhý triatlon v Barceloně.
