Tomáš Řenč – držitel nového českého rekordu na dlouhém triatlonu

Tomáš Řenč je desátý muž loňského závodu Ford Challenge Prague a před letošním ročníkem si opravdu věřil, když dokázal pár týdnů zpět vyladit perfektně formu a suveréně obhájit i titul mistra ČR v dlouhém triatlonu a navíc v rekordním čase – 8:19:06.

Ford Challenge Prague byl ale pro Tomáše Řenče především test před vrcholem jeho kariéry a to s cílem dosáhnout na havajský slot na dlouhém triatlonu v Kalmaru, což se mu bohužel nepovedlo, ale zcela jistě ho může potěšit, že se stal časem 7:54:07 novým držitelem českého rekordu na dlouhém triatlon. Dva týdny zpět jsme s ním dělali rozhovor, stejně tak i po vítězství na MČR. Určitě si nezapomeňte přečíst i náš loňský rozhovor.

Tomáš Řenč. Držitel nového českého rekordu na dlouhém triatlonu. Jak ti to zní?

Naprosto pro mě nepochopitelně, když držitelem byl Filip Ospalý, ke kterému vzhlížím jako k velké ikoně světového triatlonu. Moc mě to těší, že jsem to dokázal.

Rekord Filipa Ospalého padl skoro dokonce o 4 minuty! Tušil jsi, že bys ho mohl atakovat takto brzy?

Nene, vůbec jsem nevěřil, že bych to mohl někdy překonat, když ani poloviční ironman nemám pod 4 hodiny.

Tušíš, kolik lidí se pyšní “nálepkou” sub8? Podle nás jich pořád bude tak okolo 30

Vůbec netuším, myslím si ale, že jich bude víc.

S jakými pocity a jakou formou jsi odjížděl do švédského Kalmaru?

Pocity byly dobré, věřil jsem, že to bude můj životní výkon. Podmínky hodně nahrávaly, že čas bude rychlejší, než co jsem doposud měl, ale i více soupeřů, kteří to nevzdají. Formu jsem cítil velice dobrou, v poslední době vše v trénincích šlo, jak mělo. Stačilo to už jen prodat a aby se nestalo něco nečekaného.

Kolik dnů předem jsi v Kalmaru strávil? Jak proběhla “aklimatizace” a jaké bylo počasí?

Do Kalmaru jsem po 16 hodinách cesty autem přijel ve středu pozdě večer, druhý den jsem si byl zaplavat, projet na kole a zaregistrovat. Den před závodem jsem dal už jen lehký běh a poslechl si rozpravu před závodem, jinak jsem odpočíval. Počasí bylo příjemné okolo 20 stupňů, bez deště.

Nervozita asi musela být obrovská… sešla se ti životní forma a zároveň i velký tlak na to, že jí potřebuješ na tomto závodě prodat… Nebo?

Je to tak, nervozita byla větší, ale ne tak veliká, kterou jsem zažíval při triatlonech na olympijských distancích. Je to tak dlouhý závod, že se toho může tolik přihodit a naopak zase napravit, že není moc důvod se stresovat.

Koukal ses do startovky, kolik lidí by mohlo bojovat o slot?

Samozřejmě, pro mě to byl hlavní cíl, pro který jsem do Kalmaru přijel a věděl jsem, že musím vyhrát. Konkurence byla silná, ale všichni jsou k poražení, záleží pak na maličkostech.

Jak ti sedlo plavání? Tempo 1:11/100m na 3,8 km je prostě famózní! Navíc jsi šel čtvrtý z vody…

Plavání bylo z počátku velmi rychlé, nedokázal jsem akceptovat tempo šesti závodníků, ale nechtěl jsem to za žádnou cenu pustit, bolelo to neskutečně, naštěstí mě předplaval G. Molinari a já se za něj schoval a doplavali jsme opět první skupinu na druhém kilometru. Pak už jsem to bez problému udržel, ale tempo bylo vysoké.

Jak ses po plavání cítil?

Docela vyčerpaně, taky jsem zazmatkoval v depu, nejdříve jsem si vzal věci na běh, pak cizí věci na kolo, což jsem zjistil až po vyndání z pytle, tak jsem to tam rychle vrátil a až napotřetí jsem si vzal svůj (smích).

Pak následovalo neskutečně rychlé kolo průměrem skoro 42 km/h na 180km. Jak probíhalo? (na kole ses propadl na 11 místo)

Do 40 km jsem jel s dalšími dvěma závodníky, kteří jeli pro mě svižné, ale dobré tempo a hlídala nás jedna motorka. Zezadu nás pak dojela skupina o 7 lidech s pozdějším vítězem a s nimi další dvě motorky a bylo velice náročné udržet předepsaný odstup 12 m, a tak jsem si radši nechal větší a tím si ostatní mysleli, že nemůžu a dostal jsem se na konec, i když rozhodčí na ně řvali, ale oni to nijak nebrali vážně. Tohle se mi stalo osudným a na 50 km závodník přede mnou začal ztrácet už trochu víc, i když to bylo pro mě vysoké tempo. Sebral jsem všechny síly a předjel ho a ztráta na skupinu se hodně navýšila. Jel jsem co to šlo a po 2 km jsem se otočil a nikdo za mnou, tak jsem byl osamocen. 

Skupinu přede mnou jsem měl pořád na dohled, což bylo pro mě důležité, abych to nevzdával a na 80 km jsem je dojel zpět, ale už byli jen čtyři. Dva po chvilce tempu nestačili, a tak do 150 km jsme jeli ve třech. Od této chvíle jsme jeli technickou část trati, která mi nedělala moc dobře a často jsem dvojici ztrácel, až jsem je ztratil úplně. Zezadu mě dojeli ti dva, co předtím nestačili. Posledních 20 km jsem měl chuť z kola slézt, jak mě to bolelo, až jsem musel k sobě promlouvat, abych to vydržel, že za chvilku bude běh, který bude vysvobození a přijde nová energie. Takže jsem to vydržel až do konce cyklistiky.

A pak už začal závod s časem a vůbec si nedovedeme představit, jak moc to muselo bolet, … Věděl jsi, že potřebuješ prodat běh a nakonec z toho bylo tempo 3:58 min/km (maratón za 2:46:50)

Začátek běhu, jako na každém ironmanu je pocit blaha “jupí už běžím a nic mě nebolí, na kole se nic nestalo, běh už musím doklepat do cíle”. Takhle běžím do 15 km a zjišťuji situaci ostatních soupeřů a vnímám své tělo, jak to zvládá. Přede mnou běží dvojce, kde je pozdější druhý závodník, a ti  se mi každou občerstvovačku vzdalují, i když jsem při každé běh jen lehce zvolnil. 

Stále jsem držel své tempo, až do 30 kilometru, kde jsem se dostal na 5. místo a na 4. to bylo minutu a půl, tak jsem lehce přidal, ale na 36 kilometru to bylo pořád stejné. Tak jsem se kouknul na celkový čas a zjistil jsem, že když tohle udržím, tak to bude s přehledem pod 8 hodin, ale já se cítil skvěle, a tak jsem zrychlil a stáhnul na čtvrtého v cíli ještě půl minuty.

Jak moc to celé všechno bolelo?

Všechny ironmany bolí a ani tentorkát tomu nebylo jinak, ale proto to dělám. Baví mě překonávat sám sebe a posouvat své hranice.

Kolik jsi měl vlastně supportu okolo tratě? Věděl jsi, kolik potřebuješ na běhu ještě stáhnout?

Měl jsem tam rodiče, kteří měli informace od mého trenéra a z online výsledků, takže jsem přesně věděl, co se děje přede mnou.

Kde jsi podle tebe mohl přidat, nebo naopak zvolnit? Kde jsi “prohrál” souboj o Havajský slot?

Plavání lepší být nemohlo, na kole mi chybí zkušenosti z takto velkých závodů, tam jsou největší rezervy a na běhu jsem měl menší krizi okolo půlmaratonu, kde to je spíše o hlavě, udržet nastavené tempo.

Pojď nám znova oznámkovat svoje výkony po disciplínách, včetně té čtvrté, tedy dep…

Plavání vyšlo na výbornou, kolo kvůli ztrátě skupiny chvalitebně, běh taktéž chvalitebně a depo díky prvnímu zmatku dobře.

V našem posledním rozhovoru ses zmínil, že na slot na Havaj by mohl stačit čas pod 8:10 a pódiové umístění. Nestačil bohužel ani čas skoro o dvacet minut rychlejší. Jak je to možné?

Takto rychlé časy byly způsobeny podmínkami, které panovaly. Bylo idelních 21 stupňů, rovinatá trať a kvalitní konkurence.

Vítěz prý překonal traťový rekord o skoro půl hodiny!

Přesně tak, hlavně díky kolu, které jel skoro o 15 minut rychleji než já, to musel být dobrý hukot.

Musíš mít asi extrémně smíšené pocity. I přesto, že jsi prodal úplně všechno, tak to na vysněný slot na Havaj nestačilo…Co u tebe převažuje teď?

Celou noc po závodě jsem nemohl spát, pořád jsem si přemítal, kde to ještě posunout a co příště udělat jinak, aby to na dalším závodě bylo lepší. Jel jsem do Klamaru kvůli slotu na Havaj, ale přitom jsem zajel čas po 8 hodin, což byl také cíl, ale až po tomhle. Teď převažuje nová energie do závodů a už s trenérem vymýšlíme, kde se postavím na start pro slot na Havaj pro rok 2020.

Doufáme že platí co jsi nám řekl v posledním rozhovoru, že pokud bude výkonnost stoupat (což stoupá), že to budeš zkoušet dál!

Určitě, nevzdávám to.

Co ti řekl tvůj trenér? Jak je s tvým výkonem spokojený?

Napsal mi: “Neuvěřitelné Tome, jseš můj čtvrtý sportovec, který má Ironmana pod 8 hodin. Škoda Havaje, ale soupeři byli super. Pro mě je hlavní, že jsi ukázal, že máš na to, aby jsi Havaj zvládl.”

Budeš mít teď týden alespoň zasloužený odpočinek?

Kvůli absenci v práci budu odpočívat hlavně opravováním kol a trénovat své dospělé svěřence, což je pro mě zábava a u toho si odpočinu, tréninku bude minimálně.

Už máš závodní plány na sezónu 2020? Už tě toho moc nečeká. Pouze dva závody….

Ještě ne, to začnu řešit až po všech závodech, vypadá to, že budu závodit až do prosince.

Víme, že se u tebe chystá nějaká nová spolupráce s prodejcem kol. Můžeš nám k tomu prozradit více?

Zatím jsem se slovně domluvil s pražskou firmou Bikegallery o materiální podpoře v podobě kola Cervélo, které je světově známé a patří mezi top značky světa.

Zároveň jsi začal používat i HRV metodu na sledování aktuální formy – mySASY. Co nám o tom zatím můžeš říct?

Používám to skoro měsíc a mám s tím jen dobré zkušenosti, často tomu podřídím trénink a vždy se to vyplatilo, ale ne vždy kvůli časovým možnostem to jde. Tím pak ještě víc poznám, co mé tělo umí a co mi říká.

Jedeš už pár měsíců na jednom sportovním doplňku. Už ti narostla křídla? (smích).

Podle toho jak jsem letěl v Kalmaru na kole, to tak i vypadá (smích). Začal jsem používat Sršní nektar, na doporučení mého kolegy cyklisty Martina, se kterým trénuji. Ze začátku, jsem si musel zvyknout na chuť a teď už to používám jako součást sportovní výživy od firmy Enervit