Mých 5 km – den D se blíží

0

S blížícím se závodem se Terka seznamuje nejen s běžeckou technikou, ale také s běžeckou komunitou.

Po prvních týdnech, kdy jsem překonala svou prvotní averzi k čemukoli vytrvalostnímu a zvládla jsem první tréninky, vychutnala jsem si i první přívaly endorfinů a s hrdostí jsem si uvědomila, že jsem se stala součástí úžasné komunity běžců. Musím se přiznat, že jsem netušila, kolik lidí doslova žije běháním. Je to jako šířící se epidemie – kdo neběhá, tak běhat začíná, kdo ještě nezačal, tak o tom alespoň přemýšlí.

Asi jako každý začátečník se i já občas snažím vylovit z internetu nějaké užitečné tipy pro trénink, případně si pročítám diskuze či blogy plné zážitků i zkušeností ze závodů i z každodenního nabíhání kilometrů.

Kromě obdivuhodných výkonů se velmi často diskuze točí i kolem nejrůznějších zdravotních témat – bolavá kolena, trápení s achilovkami, píchání v kyčlích….zdá se, že podobné trable řeší či řešil snad úplně každý běžec.

A jako na potvoru jsem se i já po prvních týdnech trénování začala potýkat s bolavým lýtkem. Je pravda, že s blížícím se termínem závodu jsem v první okamžik náležitě zpanikařila. Nebudu mít natrénováno a 5 km nedám!!!!

Naštěstí se ale ukázalo, že moje trenérka Diana je i zdatný terapeut. Očividně zkušenosti s bolístkami mají i elitní běžci (a díky mnohaleté praxi mají i účinné metody rychloléčení), takže jsem poslechla Dianu, promazala voltarenem svou stávkující nohu, připlácla jsem priessnitzův obklad a světe div se – lýtko se umoudřilo a já se mohla pomaloučku vrátit k mým milovaným botkám a k tréninkovému rozpisu.

Ale zpět k mému internetovému průzkumu běžecké komunity. Zjistila jsem, že běžci se dělí dle různých kritérií. Například podle denní doby výběhů. Někteří nedají dopustit na běhání ráno – ti často argumentují tím, že se tak naladí pozitivně na celý den, případně se často zmiňují o tom, že jejich rozespalé tělo vyběhne ven dřív, než si mozek stačí najít výmluvu, proč trénink vynechat.

Mé tělo ranní šoky snáší poměrně špatně, takže jsem si oblíbila večerní běhání, kdy mi přijde, že i vzduch je příjemnější.

Dalším tématem, které běžce rozděluje, je poslouchání hudby. Bezsluchátkoví příznivci vychvalují své zážitky, kdy se kochají tichem či zvuky z přírody, případně poslechem svého pravidelně bušícího srdce. V mém případě bohužel nic z těchto uklidňujících frekvencí nevnímám, protože vše zaniká v mém funění. Ale třeba se i já jednou dostanu do stádia, kdy lehce poběžím a vystačím si se zlomkem kyslíku, který momentálně mé tělo k tréninku potřebuje.

Do té doby si budu svůj běh zpříjemňovat svou oblíbenou hudbou, která je součástí mé motivační strategie.

K té motivaci ještě dodám malé varování pro ostatní běžecké začátečníky, kteří by se jako já chtěli pustit do pročítání běžeckých diskuzí. Smiřte se s tím, že se vám to může prodražit. Narazíte totiž velmi často na tipy ohledně výbavy a zatoužíte si svůj trénink vytůůůůnit podle rad ostatních světoběžníků či světoběžnic. Já se takto pročetla až k tématu běžeckých podprsenek a zjistila jsem, že prostě je to další součást výbavy, bez které prostě nemohu žít.

Uaaaaaa – a to prý je běhání levný sport. Na začátku vám řeknou „stačí ti kvalitní boty“ a už je to tady. Ale člověk holt musí přinášet oběti. Takže nezbývá, než se tréninkově proběhnout do nějakého obchodu a vybrat si podprdu, která mi padne nejen do oka, ale i přesně na míru. Jak se říká – podprsenky jsou jako naše nejlepší kamarádky – jsou blízko srdci, vždy podpoří a hrooozně těžko se hledají.

Ale kdo ví, třeba tím běháním po nákupech zlepším i svou aerobní kapacitu, nebo alespoň malinko zmírním předzávodní nervozitu 🙂

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here