Nevím, jak je to u Vás, ale já od samého začátku běhání nosím s sebou mobil jako jistotu. Dřív jsem se bál, že třeba někam nedoběhnu, nebo že se něco stane.. Ted už v převážně většině případů tahám s sebou mobil jen jako foťák nebo jako “prevenci” — abych se nerouhal, jako určitou pojistku:). Abych si pořád uvědomoval, že i při obyčejném popoběhnutí v údolí se věci mohou nepříjemně zvrtnout. A pak, jako správný statistik věřím, že “pojištěním” se daný jev stává téměř automaticky méně častým..:).Doporučuji (ze statistického hlediska) pojištění chápat jako “výpalné”:). Tedy tím, že se pojistím, výrazně zmenšuji pravděpodobnost “čerpání” pojistky:).
— statistická odbočka
Pravděpodobnost, že v letadle je bomba je “x” (řekněme cca 1:100.000). Pravděpodobnost, že v letadle jsou dvě (nezávislé) bomby, je součinem těchto pravděpodobností, tedy cca 1:10.000.000.000 tedy o mnoho řádů menší! Proto snadná statistická obrana proti bombě v letadle je: Vzít s sebou do letadla bombu vlastní!:)
— konec statistické odbočky
V poslední době jsem si začal uvědomovat rostoucí význam mobilu na ultra a jeho možný vliv na dokončení závodu, Na většině akcí a závodů je mobil součástí povinné minimální výbavy — a teď, když na Vás známí/rodina někde čekají, tak se hůř bojuje s případnou krizí.. Vždyť zabalit je to tak snadné, že? To kdyby se člověk měl ještě někam trmácet do civilizace, čekat na autobus.. Tak šance, že daný závod nebo běh dokončí budou výrazně větší, že jo? :). Ale z definice máme mobil, můžeme jim zavolat, domluvit se.. a nechat se z nějaké stanice odvézt:(.
Zajímalo by mě, co si o tom myslíte, znám řadu lidí, kteří během své krize zavolají kamarádům, přítelkyni, manželce — a získají pozitivní energii na dokončení. Jiní si zase uvědomí svoje “rizika” a možná předčasně ukončí závod. Moje DNF v Savojských Alpách i v Dolomitech jsou toho skvělým příkladem. Neříkám, že by to třeba nedopadlo stejně:), ale bez mobilu bych asi bojoval jinak. Asi bych počkal, až “krize” (zranění, špatné počasí, atd.) odezní.. Proto modifikuji rady velkého Járy Cimrmana — pokud volat, tak jen brzo po začátku závodu.. Když se něco “pos**re”, tak rozhodně nevolat… A pro jistotu přepínám mobil do leteckého módu:)..
— Cimrmanovské vysvětlení
K druhé změně nás vedla Cimrmanova ručně psaná poznámka na titulním listě hry: “Nedělat přestávku, jinak utečou.” My tomuto nebezpečí čelíme tím, že přestávku sice děláme, ale zařazujeme ji hned za třetí obraz hry, což je tak nečekaně brzy, že se děj nestačí ani jak se patří rozběhnout. Podle odhadů našeho psychologa dr. Kláska se publikum o přestávce rozdělí na dva tábory. Jedni by rádi odešli domů, ale je jim líto, že vynaložili tolik peněz za tak krátký čas zábavy. Druzí, ti by také rádi odešli domů, ale ti zase setrvávají že zvědavosti, zda bude druhá část představení stejně slabá jako první. A kromě toho zamykáme hlavní dveře…:)
— Konec vysvětlení
V tomhle směru teď znova vzpomínám, jak jsem před lety běžel v dešti s rozbitým zipem na bundě.. Studený déšť mě doslova bičoval. Byl jsem kousek od vesničky Kuchař a přemýšlel jsem, že bych zavolal svoji nejmilejší manželce (jasné slunéčko), aby pro mě přijela. V okamžiku, kdy jsem se rozhodl, že to neudělám, že se domů dostanu nějak po svých, třeba promzlej.. najednou déšť i vítr ustal a dokonce na chvíli vyšlo slunce, které mě trochu zahrálo. Bral jsem to jako velkou symboliku, kterou si teď rád připomínám.. Zároveň rád vzpomínám na skvělou odpověď moji nejmilejší manželky, když jsem jí to potom doma vyprávěl. Říkala, to jsi udělal moc dobře, že jsi mi nevolal.. Já bych pro tebe stejně nejela:). Neznám cestu, ještě bych zabloudila, To by děti mohly přijít nejen o tatínka, ale i o maminku:)…
Opravdu by mě zajímalo, jak to máte Vy… Já už jsem si pro jistotu:) na nastávající závody upravil svoji “telefonní morálku”. Jako bývalý spojař vím, že nepřítel naslouchá a mezi “nepřátele” počítám i ty pochyby v sobě.. A proto moje heslo do závodů zní — “rádiový stín”:). Dokud jsem na trati, tak pokud možno nevolat. A když, tak jen když jsem 100% v pohodě:), dobojovat si svoje krize a pochybnosti sám se sebou.
Všemu zdar! Naším bojům a ultra.. zvlášť! 12:)
