Mindfulness – všímat si a neposuzovat

0

S  mindfulness je to jako s běháním – nestačí si jen o něm něco přečíst. Vnímat přítomný okamžik, své emoce a myšlenky a zároveň nehodnotit ani nesoudit, to vyžaduje trénink.

Všímání si tělesných pocitů

Nyní, když již víme, jaké to je pociťovat ve svém zdravém a totálně zrelaxovaném organismu NIC (2.díl seriálu Umění totální relaxace), přistoupíme ke všímání si NĚČEHO. Začneme s tělesnými pocity a pustíme se do toho poměrně detailně.

Základním důležitým principem při tomto našem všímání si pocitů bude jejich neposuzování. To znamená nedělit je na příjemné a nepříjemné a nevztahovat je k nějaké příčině. Až do odvolání nám půjde o  čistou nerušenou neposuzující Všímavost (anglicky Mindfulness) k vlastním tělesným pocitům.

Cvičení zabere asi tak deset patnáct minut. Najděte si zase místo, kde vás nebude nic z tohoto cvičení nevyruší. Zaujměte nějakou polohu v sedě, kleče, nebo ve stoje, polohu, ve které bez pohnutí vydržíte celou tu dobu. Zavřete oči, ústa a svůj jazyk umístěte do vám již známé klidové pozice (jenom pro jistotu: špičku jazyka umístit na patro hned za zuby, jako byste chtěli vyslovit L ve slově lopata).

Vaše celková poloha nemusí být nutně polohou zcela pohodlnou. Je docela dobré, aby vám při ní například trochu zdřevěněly nohy, nebo se zařezávaly trenýrky, nebo aby vás začalo něco bolet a tak podobně. To proto, abyste dostali více příležitostí něco cítit.

Čeho si budete všímat?

  • Kde přesně “to” cítíte.
  • Jakou má ten pocit kvalitu? Je to nějaké sevření? Je ten pocit tíživý, nebo lehký? Je tvrdý, nebo měkký? Je teplý, nebo studený? Je drsný, pichlavý, nebo hladký?
  • Jakou má intenzitu? Je silný, střední, nebo lehoučký?
  • Jakou má dynamiku? Je neměnný, nebo proměnlivý?
  • Pokud je proměnlivý, tak jak? Jsou změny pravidelné, nebo nepravidelné? Zesiluje se to, zeslabuje, nebo ne?
  • Posouvá se ten pocit někam? Odkud kam?
  • A pokud se posouvá, je stále stejný, nebo se nějak mění? A pokud se mění, jak přesně?

Zkrátka a dobře si všímejte kvality, intenzity a dynamiky svých pocitů. To proto, abyste byli schopni mně nebo někomu jinému v přesných termínech popsat “co vlastně cítíte”. A jestli je to příjemné, nebo ne, a to, odkud se to bere, to teď není ani důležité, ani žádoucí.

Abyste se ubezpečili, že vaše pociťování uvedená kritéria splňuje, po cvičení si své pociťování znovu vybavte a zapište si je na papír. Pak se na to, co jste napsali, podívejte hodně kritickým okem: je to podobné spíše nějaké vědecké zprávě či finančnímu výkazu  (což je správně), nebo se to spíše podobá srdceryvnému románu (ach, jaká to hrůza, nebo ach, to bylo krásné!), nebo detektivce (kdopak za to může?).

Pokud vám “pociťování jen tak naprázdno” činí výraznější potíže, všímejte si svého dechu. Nijak jej neregulujte, jenom si všímejte “jak vám to dýchá”. Jak rychle? Jak hluboko? Periodicky, nebo jsou patrné nějaké změny? Které svaly se při tom zapojují? Které přesně? Cítíte také proud vzduchu? Odkud jde? Kam? Jaký je? Studený, nebo teplý? Vlhký, nebo suchý? Bez vůně, nebo s vůní? S jakou vůní/chutí přesně? Sladkou, slanou, hořkou, kyselou?

Nebo si na pomoc pociťování můžete přizvat nějaký externí předmět. Vezměte si do ruky kamínek, květinu, ovoce, cokoliv. Sáhněte si na něco nebo někoho a vnímejte, co přesně vnímáte. A pak to zkuste znovu bez oné externí pomůcky a ponořte se opět dovnitř, do pociťování svého organismu.

Možná, že si také povšimnete, že vám dělá určité potíže udržet soustředěnou pozornost celou dobu, tedy oněch deset patnáct minut. Možná, že se vám myšlenky od soustředěné pozornosti k tělesným pocitům rozutečou již po minutě či dvou. To není závada, ani vlastnost, ale projev nedostatečného tréninku. Nic, co by se časem nepoddalo. Takže pokračujte a cvičte.

Nedělejte toto cvičení jenom v jednom kontextu, je dobré si je vyzkoušet v kontextech různých. Třeba v různou denní dobu, na různých místech, v různých stupních svého nabuzení, únavy, zdeptání. Zatím jenom v sedě a klidu. I tak si asi všimnete, že jak moc jsou ty tělesné pocity různé.

A to je pro teď všechno. Příště si tu všímavost k tělesným pocitům dorazíme.

Martin Hájek – učitel Taiji, lektor, kouč,  kandidát fyzikálně matematických věd v oboru kvantová elektronika a optika, Master Practitioner neurolingvistického programování a zakladatel školy Marhaiji.

Umění Taijiquan se Martin věnuje už víc než 17 let, ale mezi jeho oblíbenými sporty najdete i horolezectví, lyžování, běh, nebo jízdu na horském kole.

Pokračovat v tomto seriáluEmoce pod kontrolou >>

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno