David Kopřiva – stříbrná olympijská medaile z Atén a 20 uběhnutých maratonů

0

Rozhovor s olympionikem a veslařem Davidem Kopřivou o tom, kde běhá a zda se chystá jako zkušený maratonec i na nějaké ultra.

David Kopřiva (18. října 1979, Praha) je český veslař, reprezentant České republiky, olympionik, který získal stříbrnou medaili z Olympijských herV Athénách 2004 získal stříbro ve veslování, v párové čtyřce společně s Jakubem Hanákem, Tomášem Karasem a Davidem Jirkou. S Davidem jsme se potkali po jednom ze závodů VAŠí ligy v pražském Bráníku.

 

V roce 2004 jsi hned po zisku stříbrné medaile na čtyřveslici na olympiádě v Aténách oznámil, že končíš se sportovní kariérou na čtyřveslici. V té době Ti bylo 25 let, takže jsi skončil relativně brzo a nečekaně. Jako důvod jsi uvedl, že jsi dokončil vysokou školu a že se chceš věnovat práci. Za těch deset let, co od té doby uplynulo, litoval jsi někdy tohoto rozhodnutí?

 

Ne, ono to sice vypadalo nečekaně, ale my jsme do té doby byli úplně neznámí, takže až ve chvíli, kdy najednou byla ta medaile, tak to novinářům připadalo strašně zajímavé. Ale já jsem to měl jako spousta jiných studentů, kteří veslují. Prostě to máš jako sport ke škole a víš, že až doděláš školu, tak je potřeba začít chodit do práce. Získat pracovní praxi nějakou dobu trvá, a pokud chceš potom pokračovat v nějaké úspěšné kariéře, tak to nemůžeš moc odkládat.

Měl jsem to dlouho dopředu rozmyšlené a to, že pak byla ta medaile na olympiádě, to byla jen taková třešnička na dortu, ale nemohlo to nic změnit na tom, jak jsem se rozhodnul. Během těch deseti let jsem na to hodně krát vzpomínal, ale nikdy jsem toho nelitoval, bylo to správné rozhodnutí.

Zmínil jsi, že jste byli neznámí, nicméně rok před olympiádou jste získali rovněž stříbrnou medaili na mistrovství světa v Miláně.. Přesto jste ve známost vešli až tou Olympiádou?
Ano, k tomu se mi stala taková perlička. Tím jak je veslování méně známé, tak novináři přijdou až na to mistrovství světa, ale jinak jsi úplně anonymní a nikdo tě nezná. Těsně před olympiádou bylo setkání s novináři a tam se mně jedna novinářka zeptala, jestli před tou olympiádou cítím ze strany médií nějaký tlak a já jsem říkal že ne, že je první novinářka v tom roce, která mě oslovila (smích).

Chodíš ještě někdy veslovat?
Často si říkám, že bych měl, ale myslím, že jsem tak dva nebo tři roky už nebyl. S pár kamarády si to slibujeme, asi dva týdny zpátky jsem se domlouval s Petrem Vitáskem, se kterým jsem jezdil v roce 2003 na párový čtyřce že bychom se měli někdy jít svézt, ale zatím to pořád odkládáme.

Čím to je? 
Asi kdybych opravdu chtěl, tak by to určitě šlo, ale každý z nás už dnes máme trochu jiné zájmy a pro mě třeba právě běhání je mnohem dostupnější. Nemusím jezdit do loděnice, půjčovat si loď, domlouvat se s ostatníma, v kolik se potkáme…

Jak ses vlastně k veslování dostal?
Můj tatínek byl trenér a mamka taky kdysi veslovala, takže už jako dítě jsem chodil s taťkou do loděnice a v deseti letech jsem začal veslovat.

Co to obnáší, když vlastně děláš veslování na vrcholové úrovni a současně k tomu studuješ vysokou školu?
Většinou jsme měli pondělí, úterý, čtvrtek a pátek 2x denně trénink, ve středu byla jen jedna fáze a pak o víkendu buď jedna fáze v sobotu nebo nějaké závody. Naštěstí jsem chodil na Vysokou školu ekonomickou, kde jsem si mohl rozvrh udělat dle svých časových potřeb, takže jsem většinou chodil na první přednášky na 9:15, to už jsem měl za sebou první tréninkovou fázi, pak jsem se do loděnice vracel na odpolední fázi a večer jsem ještě často chodil na sedmou hodinu na přednášku. Ty první tři roky ve škole bylo docela těžké vše skloubit, ale v té době jsem ještě nejezdil ve velkých posádkách a trénoval jsem spíš individuálně. Poslední dva roky jsem už ve škole tolik být nemusel a právě tam jsem začal jezdit ve větších posádkách, kde se všichni musí vzájemně podřídit, aby se potkali v jednu dobu.

Atény byly Tvoje jediná olympiáda?
Jediná. Rád ale vzpomínám na rok 2000, to jsme s Vaškem Vochoskou jezdili dvojskif a tenkrát nás pozval Vašek Chalupa, legenda veslování, abychom mu dělali sparing partnery před olympiádou v Sydney. Strávili jsme s ním asi 2 týdny v Račicích a byl to pro nás obrovský zážitek, Vašek je obrovská hvězda a byl v neskutečné formě, takže jsme s ním většinou vydrželi tak polovinu tréninku a pak jsme odpadli.

A jak jsi se jako profi veslař dostal k běhání?
To až víceméně poté, co jsem skončil s veslováním. Ve veslařském tréninku je to tak, že toho musíš hodně odjet na vodě, to je třeba 70% tréninku, pak musíš chodit do posilovny, k tomu chodíš v létě  jednou dvakrát týdně běhat, v zimě dvakrát třikrát týdně, ale je to všechno do deseti kilometrů. Neběháš moc úseky, je to spíš takový trénink vytrvalosti. Teprve až když jsem skončil s veslováním, tak jsem měl sen zaběhnout si maraton, uběhnout tuto „magickou“ vzdálenost. V roce 2006 jsem běžel první.

Kolik jsi jich do dneška uběhl?
Dvacet.

Tak to vychází přibližně na 3 ročně. Je tedy maraton Tvoje nejoblíbenější běžecká trať?
Nejčastěji běhám vlastně tratě od 10 km po maraton, ty desítky jsou spíš takové tréninkové, ale maraton je to největší, tam vlastně nikdy nevíš, jak to dopadne. I když máš sebevíc natrénováno, tak to nemusí dopadnout dobře. Třeba jednou se mi na Pražském maratonu stalo, že jsem si asi 5 metrů po startu zvrtnul opravdu hodně kotník, asi tři kilometry jsem se s tím trápil a pak jsem musel odstoupit, šel jsem domů úplně zničený.. Něco, na co jsem x týdnů trénoval se během pěti metrů po startu se zhroutilo..

Máš nějaké běžecká zranění, která se Ti vrací?
U mě se to s časem lepší. První roky to bylo tak, že se mi ozývaly kolena nebo achilovka. Po několika letech to tak nějak odeznělo a teď mám spíš pocit, že nic vážnějšího už není.

Jaká jsou typická zranění veslařů?
Veslaři mají hodně problémy se zády, protože hodně tréninků najezdíš brzo na jaře, kdy fouká, jsou vlny, občas Ti na záda cákne studená voda.. Jediná šance je hodně záda posilovat, to pomáhá.

Říká se, že velká část veslařského pohybu vychází ze stehen. Čekal bych, že by veslaři mohli být dobří na kole nebo třeba v běhu do vrchu, do schodů… Přemýšlel jsi někdy nad něčím takovým? 
K tomu veslařskému pohybu – paradoxně úplně nejmíň jsi toho schopen zatáhnout rukama, víc táhneš nohama a úplně nejvíc zády, takový ten poslední pohyb, kdy tam škubneš ta záda. Já jsem měl vždy nejsilnější ruce, které vlastně byly potřeba nejméně, nohy jsem měl naopak ve srovnání s ostatními veslaři vysloveně slabé. Je pravda, že Ti nejlepší měli opravdu silné nohy a třeba cyklistika jim obvykle hodně šla, já jsem na to ale nebyl.

Na který z maratonů vzpomínáš nejradši?
Maraton, který se mi hodně líbil, byl v Římě, tam jsem si tenkrát zaběhl osobák, nějaké 3:17. Byl jsem nadšený z atmosféry, Italové běh hrozně prožívají, takže na té trati je neskutečná atmosféra. Startovalo se u Kolosea a když tam těch patnáct tisíc lidí při startu zvedlo ruce a začalo řvát a za sebou jsi viděl to Koloseum, tak sis připadal jak v nějakým filmu, jako gladiátor nebo něco podobného (smích..). Ta atmosféra byla neskutečná. Určitě ten maraton doporučuju.

Na který maraton vzpomínáš nejméně rád? Na ten, který skončil těch 5 metrů po startu (smích).

Jak vypadá Tvoje běžecká příprava? Snažíš se týdně naběhat nějaký objem kilometrů?
Většinou běhám tak 3x týdně, víc se k tomu nedostanu, snažím se běžet jeden maraton v dubnu a jeden v květnu, takže někdy v březnu se na to začnu chystat a snažím se tak nějak natrénovat to, co potřebuju k tomu, abych ten maraton uběhnul. Řádově 6-7 týdnů před maratonem začnu běhat intenzivněji, snažím se běhat intervaly, o víkendu běžím nějaký delší běh, který postupně natahuju a tak 2-3 týdny před maratonem běžím nejdelší běh kolem 30-32 kilometrů. Tuto přípravu takto dělám už posledních několik let.

Kolik kilometrů tedy naběháš v té nejvyšší fázi?
Většinou v dubnu, květnu se dostanu tak k těm 200 v měsíci, těch dvě stě jsem vlastně nikdy nedal, maximum bývá tak 190-195. Jinak se snažím, abych za měsíc uběhl alespoň stovku.

Vedeš si nějaký tréninkový deník?
Něco v excelu mám, ale žádná velká věda to není (smích).

Kde běháš nejraději?
To je těžká otázka. Když se chystám na maraton, tak toho hodně naběhám na modřanské stezce nebo běhám podél Vltavy, protože je tam rovina a můžu na tom běžet 25 – 30 kilometrů. Hodně rád běhám na podzim, když už před sebou nemám žádný maraton, tak mě baví vyrazit o víkendu na hory. Já si tam vyběhnu nahoru a běžím po kopcích jen tak pro radost, to je to, co si užívám.

Také jsi běžel Zermattský maraton v Alpách, to asi musel být silný zážitek.
Byl.. po všech stránkách (smích). Tam vlastně běžíš pořád do kopce, seběhů je úplně minimálně a ten závod končí tříkilometrovým výběhem sjezdovky. Ty tři kilometry mi trvaly asi 45 minut a tam se končí přibližně ve výšce 2600 metrů nad mořem. Tam jsem už cítil, že se mi točí hlava, takže jsem si asi kilometr a půl před cílem musel sednout na zem a asi minutu odpočívat, protože jsem měl strach, aby to se mnou nešvihlo..

Jak Tě to napadlo běžet zrovna tento maraton?
Když běháš maratony, tak časem začneš koukat na takový ty krásný obrázky běžců s pozadím hor, Alp.. začne Tě to lákat. Tam to bylo dost náročné kvůli nadmořské výšce. Nevím, jestli se ještě někdy k něčemu takovému odhodlám. V Čechách jsem běžel Jesenický maraton, je to moc hezký běh, startuje se z Ramsové přes Praděd na Skřítek. Nastoupá se přibližně 1500 výškových metrů, končí se ale víceméně ve stejné nadmořské výšce jako je start. Na start Tě vyvezou autobusem, pak běžíš přes hřeben a vracíš se v podstatě na stejné místo, odkud jsi autobusem vyjížděl, krásný závod.

Uvažoval jsi někdy o ultra?
Mě by to hrozně lákalo, ale fyzičku na to nemám. Pro mě je maraton na hraně, o pět kilometrů víc by už pro mě byla extrémní zátěž, neumím si představit, že bych běžel třeba osmdesát.

Máš teď nějaký konkrétní běžecký cíl pro tento rok?
Běžecký cíl jsem si splnil v letošním roce. Po pražském maratonu mě napadla taková myšlenka, že vlastně mám těch maratonů osmnáct a když jsem se díval do termínovky, tak jsem si všimnul, že se běží v říjnu ve stromovce Microsoft maraton a je to přesně na moje pětatřicáté narozeniny. Tak mě napadlo, že když před tím stihnu ještě jeden maraton v létě, tak bych si k pětatřicátinám nadělil dvacátý maraton, což se povedlo.

Doporučil bys veslování jako cross trénink pro běžce?
Je to dobrý doplňkový sport, ale nedoporučoval bych to zkoušet sám bez odborné asistence. Když přijdu do fitka a vidím, jak tam lidi jedou na veslařském trenažéru, tak devadesát procent z nich ten pohyb dělá špatně a je to o záda. Chce to alespoň na začátek instruktora.

Z vrcholového sportu jsi získal spoustu zkušeností, je něco z toho, co při běhu hodně využiješ?
Z těch patnácti let veslování mám asi naakumulovanou nějakou vytrvalost. Většinou se říká, že na maraton potřebuješ trénovat alespoň deset týdnů. Občas se mi podaří natrénovat během čtyř až pěti týdnů na čas, se kterým jsem relativně spokojený. Takže si udržuju tu vytrvalost a dále mi z veslování zůstalo i to, že jsem většinou schopný se vybičovat na posledním kilometru. Tak jako ve veslování byl vždy na závěr mohutný finiš, tak mi to připadá jako něco automatického a v poslední fázi závodu se mi obvykle podaří nějaké závodníky předběhnout.

Věnuješ se ještě dalším sportům?
V zimě mě baví bruslení na běžkách, ale to je asi všechno.

Jsi ještě někdy před závody nervózní?
Spíše ne. Třeba u desetikilometrového závodu vím, že to bude bolet, tak se snažím na to moc nemyslet (smích).

Hodně oblíbený závod, který zařazuješ každý rok?
Asi není žádný závod, který bych běžel pravidelně každý rok, ale dva roky zpátky jsem běžel poprvé Běchovice a z těch jsem byl úplně nadšený, protože tam je obrovská konkurence a těch závodníků, kteří jsou na Tvojí úrovni je hrozně moc, takže během toho závodu neustále běžíš v nějakém balíku deseti patnácti běžců a člověk se tím může vybičovat k dobrému výkonu. Běchovice jsem  běžel dvakrát po sobě a určitě bych je chtěl příští rok běžet zase.

Zkoušel jsi někdy běhat bos nebo v lehké obuvi typu Vibram Fivefingers?
Přemýšlel jsem o tom. Asi dva roky zpátky když jsem šel fasovat číslo na maraton, tak jsem si ty boty byl vyzkoušet, ale měl jsem z toho horší pocit. Čekal jsem, že to bude něco velmi příjemného, ale ten pocit jsem z toho neměl, tak jsem to nechal být.

Kterou značku bot preferuješ? Asics

Sporttestr používáš? Ne

Řešíš stravu? Před maratonem ano, většinou týden před závodem se snažím stravu krotit, jíst jenom nějaký typ jídel a většinou se mi podaří díky tomu jít kilo až dvě dolů a pak se při závodě obvykle cítím dobře.

Jaké typy jídel? 
Superkompenzační dietu.Tři dny nejíš vůbec sacharidy, tělesná energie se úplně vybije a další tři dny je do sebe cpeš pod tlakem, takže se tělo nazásobí energií do závodu. Já většinou pondělí úterý nemám sacharidy, ve středu a ve čtvrtek je jím, takže taková minidieta.

Oblíbená kniha o běhání?
Už jsem ji dlouho nečetl, ale hodně se mi líbila kniha Ultramaratonec od Deana Karnazese. Je to čtivě napsané a četl jsem ji ve své době několikrát.

Máš nějakou radu pro hobby běžce na Tvé úrovni?
Bez intervalů to nejde. Když chci zvýšit rychlost, tak vím, že musím alespoň jednou týdně zařadit intervaly, třeba 4 x jeden kilometr nebo 3 x dva kilometry a to funguje. Když běháš jen vytrvalost bez intervalů, tak se většinou moc neposouváš.

 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno