Běh s holemi zpestří trénink a pomůže i s technikou a stabilitou.

Nordic running, tedy běh s holemi, má celou řadu přínosů a využít jej ke svému prospěchu může prakticky každý. Na rozdíl od nordic walkingu (chůze s holemi) byl však zatím bohužel zcela opomíjen. 

Situace se naštěstí v současné době výrazně mění. Po vítězství naší práce v soutěži inovačních projektů Evropské atletiky postupně zařazují běh s runningovými holemi do přípravy svých svěřenců naši uznávaní běžečtí trenéři J.Sequent, M.Škorpil, J.Pernica, P.Tunka, V.Kadeřábková-Březinová, J.Kervitcer, M.Fliegl a další. Z českých reprezentantů, kteří pravidelně trénují s holemi, jmenujme třeba Ivanu Sekyrovou, Ondřeje Fejfara či Moniku Preibischovou.

Proč tedy běhat s holemi? Zde je pět hlavních důvodů:

1. Zpestření tréninku 

Kdyby nic jiného, může běhání s holemi zpestřit náš běžecký trénink, kterému jinak časem hrozí určitá stereotypnost. Já osobně chápu běh s runningovými holemi jako celoroční metodu crosstrainingu a pracovně ho nazývám „běh na lyžích bez lyží“. Jde totiž vlastně o dva běhy v jednom: dole běžíme (nohy) a nahoře „jedeme“ klasiku na běžkách (paže). A nepotřebujeme k tomu žádný sníh, i když v zimě na sněhu – tam, kde nejsou upravené lyžařské stopy – je to taky paráda. Zapojení runningových holí do běžeckého tréninku nám přinese i řadu dalších možností jejich využití, například protahovací cvičení, posilovací a odrazové prvky, a lze s nimi úspěšně provádět i základní běžecká cvičení (běžeckou abecedu). 

2. Zvýšení intenzity

Běh s holemi je výrazně fyzicky náročnější než obyčejný běh. Všichni, kdo jej už vyzkoušeli, vám to potvrdí: nečekali byste, jak brzo budete „vyflusaní“! Běžec s holemi totiž podává větší výkon, resp. má o dost vyšší energetický výdej. Intenzivněji dýchá, mnohem více zapojuje horní končetiny a svalstvo hrudní oblasti. Nejenom běží, ale současně i přirozeně posiluje. A na rozdíl od běhu na lyžích, kdy při jízdě z kopce odpočívají paže a při odrážení způsobem soupaž na rovině odpočívají naopak nohy, si při běhu s holemi neodpočinou ani paže, ani nohy. To se může hodit třeba v nepříznivých klimatických podmínkách: na absolvování tréninkové jednotky s požadovanou energetickou náročností nám bude stačit kratší čas, protože stejné množství energie vydáme za kratší dobu. 
    

3. Snížení zátěže kloubů

S kolegou Alešem Tvrzníkem, uznávaným biomechanikem z CASRI Praha, jsme na základě měření speciálními přístroji zjistili, že zapojení holí při běhu významně snižuje zatížení pohybového aparátu (především nosných kloubů). Rozdíl došlapových sil při normálním běhu a běhu s holemi -samozřejmě stejnou rychlostí – se pohybuje okolo 12% tělesné váhy, což u běžce vážícího cca 80 kg činí asi 10 kilogramů na každý krok. V závislosti na uběhnuté vzdálenosti (uvědomme si, že několik kilometrů znamená několik tisíc kroků) se proto budou výsledné hodnoty snížení zátěže pohybovat v tunách, resp. v desítkách tun! To má nesporný význam v prevenci zranění nejnamáhanějších částí nohou, tedy achillovek, kotníků a kolen. Běžcům, kteří už nějaké zranění mají, pak použití holí umožní rychlejší návrat k plnému tréninkovému zatížení. 

4. Stabilita a bezpečnost

Patříte-li k těm, kdo běhají jenom na asfaltu nebo po zpevněných cestách, může vás běh s holemi vytáhnout do přírody. Naprosto super jsou otevřené nenáročné terény, hlavně louky, parky, pole, měkké lesní cesty a úvozy. Na nich vám hole umožní stabilní běh (doslova vás podrží) a vy se nejenom nezraníte, ale ještě posílíte vazy a šlachy nohou. Vím, o čem mluvím. S holemi pravidelně běhám již téměř čtyři roky a na rozdíl od předcházejících let, kdy jsem měl v každé sezóně nějaký natažený úpon nebo šlachu v důsledku uklouznutí či podvrtnutí (hlavně v chladných a vlhkých obdobích roku), se mi nyní zranění zcela vyhýbají. A pokud jde o bezpečnost obecněji: než jsem začal běhat s holemi, bál jsem se volně pobíhajících psů a různých pochybných individuí. Teď se bojí oni mě :).

5. Zlepšení běžeckého stylu

Znáte někoho, kdo je zcela spokojen se svým běžeckým stylem? Já ne. Buď došlapujeme nepřirozeně přes patu, nebo se zakláníme či všelijak kroutíme do strany, případně nám „ustřelují“ lokty… Vyzkoušíme-li však běh s holemi, budeme překvapeni tím, jak může následně náš normální běžecký styl „učesat“ a napravit. To, že odraz holí směřuje šikmo dozadu, nás donutí zaujmout správnou polohu trupu, tj. jeho mírné přepadávání (náklon, ne předklon). Odrážení holemi při běhu zase prověří správnou práci našich paží a pohyb loktů vpřed a podél těla; v případě jejich chybného směřování šikmo do stran je nyní automaticky srovnáme do žádoucí polohy. A došlapovat přes patu nám runningové hole nedovolí vůbec.

Více informací najdete na jediném specializovaném webu www.behsholemi.cz